více o autorech zde: Pavel Piekar, Zbyněk Hraba, Ivo Křen

LINORYT

Pro linorytovou matrici se používá přírodní linoleum či různé druhy PVC, do kterého se ryje standardními rydly různé tloušťky. Barvy jsou ředitelné olejem, fermeží nebo vodou. Je možné je ředit a míchat s barvami olejovými. Tisk je možné provést ručně (lžící, ručními lisy – kuličkový lis Sláma) či strojově (linoryt se dá tisknout téměř na všech typech strojů). Vyryté plochy na matrici zůstávají po tisku bílé a tisknou se nevyrytá místa, jako u všech technik tisku z výšky. Linoryt umožňuje i hlubotiskovou techniku (J. Samek), kdy se deska vyryje a poté se tiskne tak, že se barva vetře do vrypů jako při jiných hlubotiskových technikách.

Barevný linoryt tuto techniku obohacuje o možnosti barev – desek, které je nutno pro jednotlivé barvy vytisknout. Barevný linoryt je možné vytvořit postupným odrýváním z jedné desky (M. Cihlář, I. Křen, Z. Hraba aj.). Na desku se překopíruje kresba, deska se odrývá postupně a zároveň tiskne. Většinou od nejsvětlejší po nejtmavší/nejkontrastnější barvu. Výhodou této techniky je přesnost tisku, nevýhodou je úplné znehodnocení matric.

Další možností barevného linorytu je tisk z několika matric (každá barva má svou matrici /P. Piekar/). Základem je přesná kresba, ze které se kopírováním přes pauzovací papír rozkreslují barvy na jednotlivé desky. Výhodou je, že se mohou přes sebe překrývat různě rozryté jemné barevnosti matric a grafika se dá znovu vytisknout. Nevýhodou jsou jisté nepřesnosti při překrývání jednotlivých barev.