Mezi nejpozoruhodnější motocykly vzniklé na území bývalého Československa patří bezpochyby stroje značky Čechie-Böhmerland. Ty zkonstruoval a od roku 1925 vyráběl Albin Hugo Liebisch (1888–1965) žijící ve Šluknovském výběžku v Severních Čechách. Samouk Liebisch měl své vlastní představy o tom, jak má vypadat moderní motocykl, neohlížel se po výrobcích světových firem, ale šel svou vlastní osobitou cestou. Výsledek jeho konstruktérského úsilí tak v řadě ohledů vybočuje z běžné sériové produkce meziválečného období. Typický motocykl Čechie-Böhmerland byl abnormálně dlouhý – 2,5 metrů, kola byla tehdy zcela neobvyklé konstrukce – buď odlévaná z hliníkové slitiny, nebo (od roku 1930) lisovaná z ocelového plechu. Posádka měla k dispozici dlouhé dvojsedlo, třetí osoba mohla jet na tandemovém sedle, které se dalo přimontovat na nosič zavazadel. Připojil-li se k motocyklu postranní vozík, dokázal, téměř pohodlně, přepravit i početnější rodinu. Další z řady zvláštností těchto motocyklů byly palivové nádrže, které konstruktér umístil pod zadní nosič. Ty byly hned dvě a tvarem připomínaly letecké pumy. Motocykly Čechie-Böhmerland byly nepřehlédnutelné, vždyť i jejich lakování bylo výjimečné. V dobách, kdy běžné motocykly zůstávaly u usedlých barev – naprostá většina z nich byla lakována černě, jezdily „nejdelší motocykly světa“, jak se strojům Čechie-Böhmerland někdy přezdívá, ve veselých barevných kombinacích, jakými byly například žlutá a červená nebo žlutá a zelená barva. Individualista Liebisch si zakládal na jedinečnosti svých strojů a našlo se dost podobně smýšlejících motoristů, kteří sedlali jeho výrobky. Odhaduje se, že motocyklů Čechie-Böhmerland různých provedení dokázal Albin Liebisch vyrobit přibližně dva tisíce kusů. Dnes jich existuje méně než sto. Motocykl Čechie-Böhmerland 600 „Reisemodell“ se do sbírek Národního technického muzea dostal v roce 1963. Muzeu jej daroval Karel Prokůpek z Prahy.