Tento typ vycházel z předchozího typu BH-9, jednalo se o jednomístný letoun určený k výcviku pilotů v akrobacii a pro kondiční létání stíhacích pilotů. Zalétáván byl počátkem roku 1924.

Konstrukce tohoto letounu zůstala stejná jako u typu BH-9, t.j. celodřevěná se všemi koncepčními znaky jako BH-9.

Křídlo s tlustým profilem mělo nejtlustší profil asi v třetině rozpětí, v místě, kde byly ukotveny dvě kovové vzpěry, profilované dřevěnou karoserií. Křídlo bylo dvounosníkové, potažené překližkou až k zadnímu nosníku a celé ještě plátnem. Křidélka měla kovovou kostru potaženou plátnem. Trup byl celodřevěný, stabilizátor byl pevně vestavěn v trupu. Kormidla byla kovová s plátěným potahem. Vrtule dvoulistá.

Technické údaje:
motor: Walter NZ-60
rozpětí: 8,9 m
délka: 5,5 m
výška: 2,4 m
nosná plocha: 9,5 qm
prázdná váha: 290 kg
max. rychlost: 165 km/hod
stoupání do 1000 m: 3 min
dostup: 4 600 m
dolet: 480 km

Na návrh Aeroklubu RČS zavedla počátkem r.1927 mezinárodní letecká federace nové kategorie rekordů pro lehké letouny. Škpt. Hamšík na letounu BH-10 s motorem Walter 60 ks dobyl dne 26. července světového rekordu vzdálenostního v okruhu v kategorii malých letounů jednosedadlových s váhou do 350 kg výkonem 1400 km.