Josef Božek (1782 – 1835) se stal jedním ze zakladatelů české mechaniky. Studoval nejprve na gymnáziu v Těšíně a poté v letech 1803 a 1804 matematiku a mechaniku na škole prof. Andrého v Brně. V roce 1804 přichází do Prahy. Po krátkém studiu filozofie na univerzitě a vychovatelském působení ve šlechtických rodinách se definitivně obrací k technice. Na návrh F. J. Gerstnera je jmenován mechanikem a hodinářem pražského Stavovského polytechnického institutu. Zde se v letech 1806–1808 účastnil stavby Gerstnerova parního stroje, prvního parního stroje v tehdejším Rakousku. Od roku 1814 pracoval na stavbě parního vozu (předveden roku 1815, druhý parní vůz na světě po Cugnotovi) a parolodi. Značnou pozornost věnoval konstrukci a stavbě čerpacích strojů pro vodárny. Když byla v letech 1820 až 1832 budována první železnice na evropské pevnině, koněspřežná dráha z Českých Budějovic do Lince, navrhl pro ni železniční vozy. Nejvýznamější přínos však znamenala Božkova činnost v oboru hodinářství. Stavěl přenosné, interiérové i věžní hodiny. Pro potřeby výuky na polytechnice zhotovil soubor modelů hodinových kroků nejprogresivnějších systémů a jeho přesné kyvadlové hodiny pro hvězdárnu pražského Klementina z roku 1812 sloužily až do roku 1984 v Astrono­mickém ústavu v Praze. Dnes jsou ve sbírkách muzea. V jeho stopách šli i oba jeho synové. František (1809–1886) pokračoval v jeho činnosti hodinářské a jemnomechanické a převzal po něm i funkci mechanika Polytechniky. Mladší syn Romuald (1814–1899) vynalézal, konstruoval a stavěl např. dopravní prostředky, časoměrné přístroje, lékařské přístroje ale i hudební nástroje. V roce 1864 měl podíl na přestavbě pražského orloje.