V pardubickém časopisu „Neodvislé listy“ se dne 12. března 1910 referuje o o prvním Kašparově pokusu. Letoun, který Kašpar pro tento účel zkonstruoval, byl opatřen tříválcovým motorem o 30 k (22kW). Letadlo mělo po stranách trupu dvě řídicí kola s vodorovnou osou kolmou na podélnou osu trupu. Pravé kolo ovládalo výškové kormidlo, levé pak kormidlo směrové. Nožní páka ovládala křivení křídla. Letadlo se ale od země neodpoutalo.

V časopise „Sport a hry“ (22. března 1910) jsou uváděny další detaily O Kašparově stroji. Stavba letadla trvala asi dva měsíce, takže byla zahájena asi v polovině ledna 1910. Zpráva ale nehovoří o žádných skocích do vzduchu, v březnu se jednalo zřejmě jen o zkoušky pojížděcí, jak naznačuje další zpráva, tentokrát z královéhradecké „Obnovy“, která 1. dubna 1910 píše: „V nejbližších dnech podnikne podnikavý p. inženýr výlet do vzduchu.“ Z této zprávy lze soudit, že doposud se Kašparův letoun od země neodlepil.

Ze vzpomínek Eugena Čiháka vyplývá, že návrh trupu trojúhelníkového průřezu se ing. Kašparovi zcela nezdařil a trup nebyl dostatečně tuhý v krutu. Důsledkem pak nutně byla obtížná řiditelnost letadla po odlepení od země, z čehož lze soudit, že letadlo bylo zřejmě schopné skoků, nikoli však skutečného letu.