Amatérská, přesto velmi podařená konstrukce větroně Racek 3 vznikla v polovině 30. let 20. století. Konstrukci větroně navrhli ve spolupráci František Kantor a František Štrupl v roce 1934. Stavbu prováděl F. Kantor sám, od roku 1937 se začal na výrobě podílet Karel Kuklík.

Stroj byl zalétán letišti ve Kbelích 24. října 1937. Zalétával ho pilot S. Rodovský. První start byl uskutečněn vlekem za velmi rychlým, vojenským, motorovým letadlem AERO Ab-111. Větroň se velmi dobře choval jak ve vleku, tak i ve vlastním letu a dobře reagoval na řízení. Stroj byl ihned po zalétání schválen k provozu.

Na tudo událost vzpomíná později Franbtišek Kantor: „V neděli 24. října se zalétnutí uskutečnilo zásluhou Radovského za velmi rychlým vojenským motorovým letadlem Aero 111. Pomalejší tam právě žádné nebylo k disposici. Celou dobu letu jsem se snažil přečkat v ústraní a se zavřenýma očima – očekávaje, co se bude dít. Byla ve mně malá dušička, jen chvílemi jsem se podíval. Cítil jsem zodpovědnost, úzkost i strach. Ani nevím, zda měl tenkrát Radovský padák. Při zalétávání ve Kbelích byli přítomni i vojáci. Kterýsi nažehlený vysoký důstojník "s lampasama“ se zeptal: Kdo to stavěl? Ukázali na nás. Pokud se pamatuji, mohl jsem se studem propadnout. Měl jsem čepici „bekovku“, sako, odřené a zalepené od kaseinového klihu. Měl jsem pomačkané pumpky. Údiv přítomných byl úplný."

Větroň byl převezen na letiště Raná u Loun. V červnu 1938 se uskutečnila na Rané plachtařská soutěž, ve které byl letoun poškozen – pilot zachytil křídlem o strom. Racek byl převezen na opravu, která se protáhla; mezitím došlo k okupaci Československa nacistickým Německem a Němci zakázali našim pilotům létat.

Větroň byl po válce znovu zalétán a veřejně představen v květnu 1947. Provoz letounu byl ukončen roku 1948. V lednu 1951 byl získán do sbírek muzea; muzeu ho daroval jeho majitel a tvůrce František Kantor.

Větroň má trup oválného průřezu s překližkovým potahem, celodřevěné konstrukce, hornokřídlý. Pilotní prostor je zakryt průhledným celonovým krytem. Za kabinou se na horní část trupu napojují křídla s profilem Göttingen 527, která mají dřevěnou kostru a jsou potažena plátnem. Do trupu jsou pevně vklíženy kýlová a stabilizační plocha, rovněž s překližkovým potahem. Potah nosných ploch k přednímu nosníku tvoří překližka, zbytek překrývá plátno. Větroň přistával na jasanovou, gumovými špalíky odpruženou lyži pod trupem.

Technické údaje:
Rozpětí: 15, 2 m
Délka: 6,5 m
Výška trupu: 0,97m
Nosná plocha: 14 m2
Prázdná váha: 210 kg
Letová váha: max. 310 kg
Rychlost: 65 km/h