Toho dne o jedenácté hodině dopolední se Kašparův Blériot s motorem Anzani vznesl v Pardubicích do výše 20 – 25 metrů a proletěl dráhu asi dvou kilometrů. Nevalné počasí následujících dní znemožnilo další pokusy, takže další doložený let se uskutečnil až 25. dubna, kdy ráno o 5. hodině vzlétl za málo vhodného počasí. Větrným poryvem byl sražen k zemi, vrtule se zlomila. Už 28. dubna je na startu znova, ale neukázněné obecenstvo, které se pohybovalo po ploše, bylo příčinou další jeho nehody, při níž zničil další vrtuli. Zdá se, že ještě neuměl zatáčet. Proto začal cvičívat brzo ráno, již po třetí hodině, kdy lidé ještě spali a cvičiště bylo volné, protože ve čtyři ráno sem vyháněli dobytek na pastvu. Kašpar vypravuje:

„Ten den zpozdil jsem se, ale maje již letadlo od mého neúnavného truhláře-mechanika Novotného připraveno, musil jsem ven neb počasí bylo pěkné a cvičiště dosud volné, až na několik málo pasoucích se krav. Startoval jsem hladce přes celé cvičiště ve výši asi 10 metrů a chtěje přistati až na konci, kde byl terén nejrovnější, zpozoroval jsem náhle, že proti mně běží poplašená kráva. Mimovolně jsem trhl výškovým kormidlem, v tom okamžiku vystoupil jsem do výše asi 20 metrů a byl jsem již nad vesnicí, nyní nezbylo mi, než letěti dále a hleděti se otočiti, ale jak? Však v tom se naklonil aparát vlevo a letadlo počalo opisovati kruh a již jsem byl zase nad cvičištěm, točím se ještě jednou a dolů… Teprve od toho dne jsem vlastně uměl létati a viděl jsem, že to zase není tak velké umění.“