Stavba letounu vlastní Kašparovy konstrukce (která se důsledně přidržovala vzoru (letounu Blériot XI Francouze Louise Blériota) byla zahájena v červnu 1910. V září 1910 byl letoun dohotoven, zalétáván byl ale až v dubnu 1911. Během provozu doznal letoun řady změn, měnily se ocasní plochy, nádrže, horní i spodní kozlík výztužných a řídících lan, vrtule, ostruha, rozsah plátěného potahu trupu, postupně byly použity čtyři verze křídla.

Letoun Kašpar systému Blériot je vyztužený jednosedadlový jednomotorový jednoplošník s klasickými ocasními plochami a podvozkem s ostruhou. Trup je dřevěné (jasan a topol) příhradové konstrukce, vyztužený dráty a potažený v přední části plátnem. Křídlo je dvoudílné s dřevěnou kostrou, má dva hlavní a tři pomocné nosníky, celek je potažen plátnem. Křídla u letounu vystaveného v expozici nejsou původní, byla vyrobena v 30. letech 20. století pro úplnost letadla jako maketa, jsou nefunkční. Tříkolový podvozek typu Blériot je odpružen kaučukovými lany.

Letoun byl v době svého rekordního letu opatřen čtyřdobým čtyřválcovým kapalinou chlazeným motorem o výkonu 51 kW, výrobkem firmy Austro-Daimler. Motor pohání dřevěnou vrtuli Chauvièrova typu o průměru 2110 mm, jejíž konce jsou bandážovány plátnem.

Výkony nebyly nikdy měřeny dnes obvyklým způsobem. Na základě historických pramenů a hodnot, které se takto zachovaly, lze odhadnout rychlost na 90 – 100 km/hod, dolet asi 150 km, dostup více než 1000 m.