Sbírku fyziky tvoří 1550 sbírkových předmětů, které pocházejí z 18.–20. století. První fyzikální přístroje se vyskytují ve sbírce muzea od r. 1911. Obrovský nárůst sbírky začal během padesátých let.

Sbírka obsahuje především demonstrační a učební pomůcky z oborů: mechanika, akustika optika, termika, elektřina a magnetismus. Tyto pomůcky byly využívány v kabinetech fyziky ve školách a klášterech.

Další částí sbírky jsou přístroje praktického využití: pozorovací (mikroskopy), měřicí (meteorologické přístroje, míry a váhy), analytické (polarografy, spektrometry) a detekční (dozimetry). Menší část sbírky představují experimentální přístroje (laser, krystalizátor, detektor částic) pocházející z výzkumných ústavů ČSAV, AV ČR a z CERNu.

K nejvýznamnějším přístrojům patří třecí elektriky, sbírka mikroskopů, barometrů, sady lotových závaží (Augsburg, kolem r. 1725) a meteorologické přístroje z observatoře v pražském Klementinu (od poloviny18. do počátku 20. století). Ve sbírce jsou zastoupeny i původní české vynálezy, polarograf nositele Nobelovy ceny profesora Jaroslava Heyrovského z r. 1924 a prototyp zařízení na výrobu kontaktních čoček Otto Wichterleho z počátku 60. let 20. století. Ze stejného období pochází první prototyp československého laseru. Ve sbírce je také zařazen modul detektoru elementárních částic z CERNu (Evropská laboratoř pro fyziku částic) v Ženevě z 90. let 20. století.

Zpět na Exaktní vědy