Telefonní automat Rotor 1, výrobek, Umet, Itálie, 1989, design Otakar Diblík (studio Bonetto)

Pokojový lustr, výroba Franta Anýž, 30. léta 20. stol.
viz evidenční záznam

Josef Chochol: Kubistická vila pod Vyšehradem, Libušina ulice 3, Praha 2 / 1911 – 1912 / dobová fotografie

Jednu z nejproslulejších kubistických staveb navrhl vynikající český architekt Josef Chochol (1880 – 1956), člen Skupiny výtvarných umělců a spoluzakladatel Pražských uměleckých dílen. Povrch kompozičně čisté a klasicky souměrné stavby, výrazně formující nárožní parcelu u železničního mostu, je složena ze složité kompozice pronikajících se ploch, typických pro kubistickou architekturu v Čechách. Chochol je také autorem nedalekého nárožního kubistického nájemního domu, jedné z ikon tohoto celosvětově ojedinělého fenoménu. Další autorova tvorba, ať už v duchu purismu nebo funkcionalismu, se vyznačuje vytříbeným smyslem pro neokázalou monumentalitu, některé jeho neuskutečněné projekty výrazně ovlivnily teorii i praxi moderní české architektury. Některé významné Chocholovy stavby jsou zastoupeny archiváliemi v autorově fondu č. 94, uchovávaném v Archivu architektury a stavitelství.

Tzv. velký model Rudolfina od architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze.

Rozměry 3,6 x 2,1 m, výška 0,9 m. Zhotoven v osmdesátých letech 19. století (stavba Rudolfina 1874 - 1885). V  letech 1917 vystaven ve Schwarzenberském paláci v původních prostorách NTM. Roku 1941 muzeum násilně vystěhováno, model zabalen do beden a odvezen do karlínské Invalidovny. Zde zasažen povodní v roce 2002, poté roku 2004 restaurován studenty ateliéru doc Siegla na Akademii výtvarných umění.

Pavel Janák: Rekonstrukce historické budovy a zahrady Černínského paláce a dostavba areálu pro ministerstvo zahraničních věcí Republiky československé, Loretánské náměstí, Praha - Hradčany, 1924 – 1937 )

Dobový urbanistický model rekonstrukce jednoho z nejkrásnějších pražských barokních paláců a dostavby nových křídel pro administartivu ministerstva ve funkcionalistickém duchu patří nejenom k nejrozsáhlejším realizacím Pavla Janáka ( 1882 – 1956), jednoho z nejvšestrannějších tvůrců moderní české architektury a  vynikajícího pedagoga a publicisty, ale také k nejpreciznějším a největším architektonickým sádrovým modelům ve sbírkách oddělení. Nelehkého úkolu rehabilitovat budovu poničenou kasárenskými přestavbami se Janák ujal s  nevšední pílí i pokorou, o čemž svědčí nejen mnoho archiválií – a to včetně zaměření paláce a zahrady a rozsáhlé fotodokumentace původního stavu i  rekonstrukčních parcí, ale také řada dílčích modelů, na nichž prověřoval různé prostorové varianty řešení důležitých rekonstruovaných částí paláce. Model byl odborně restaurován po povodni 2002 a je vystaven přímo v budově Ministerstva zahraničních věcí.