V našich zemích se o rozvoj letectví před 1. světovou válkou mimo Evžena Čiháka a ing. Jana Kašpara a jiných zasloužil také trutnovský občan německé národnosti Dr. Ing. h.c. Igo Etrich (1879 – 1967). Etrichův otec Hynek zakoupil z pozůstalosti slavného průkopníka plachtění Lilienthala malý kluzák, s nímž podnikal menší zkušební vzlety.

R. 1905 sestrojil Etrich s pomocí přítele Welse vlastní kluzák Zanonia.

V roce 1908 se Etrich pokusil postavit motorové letadlo. První pokus byl neúspěšný pro použití slabého motoru Antoinette a špatné vrtule. V roce 1909 zkonstruoval nové letadlo, v němž užil motoru Daimler o výkonu 40 k. Za účelem prodloužení dráhy letu opatřil Ietadlo Zanonia v roce 1909 aktivním pohonem vpřed. Nebylo už ovšem tak jako jeho předchůdci poháněno aparaturou s mávajícími křídly po vzoru ptáků, ale vrtulí a spalovacím motorem. Motorizovaný pilot letadla Zanonia však – v naprostém kontrastu k ryzímu kluzáku – výrazně ztrácel letovou stabilitu.

Igo Etrich a jeho nový partner, Karl Illner, se proto rozhodli pro stavbu letadla s trupem ve tvaru holuba při klouzavém letu.Letadlo bylo mimořádně úspěšné. V roce 1910 získalo v mezinárodní soutěži vítězství za dosaženou výšku a trvání letu. Etrich nazval letadlo TAUBE (holubice). Křídla letadla se podobala křídlům holuba.

Tato Etrichova "Holubice“ s hnacím motorem o 24 PS byla v dubnu 1910 představena veřejnosti a okamžitě přesvědčila svou velkou letovou stabilitou a spolehlivostí. Ještě téhož roku získala na Mezinárodním leteckém týdnu ve Vídni (Wiener Neustadt) bezmála všechny ceny. O tři roky později byla Holubice poháněna už motorem o 100 PS a odstartovala jako dvousedadlový letoun k letu Berlín-Paříž-Londýn a zpět.

Německá firma Rumpler-Werke zakoupila roku 1910 od Etricha licenci na sériovou výrobu letadla a brzy bylo letadlo zavedeno do armády. Na počátku 1. světové války se Etrichovo letadlo stalo držitelem všech německých rekordů.