1942

Ve svém úsilí, zachovati pro potřeby příštího dějepisce našeho novějšího vývoje hospodářského a technického původní látku dokumentární, získal Archiv a spořádal v 11. roce svého působení především registraturu zaniklého Jihočeského sboru národohospodářského v Praze z let 1924–1942, čítající 108 fasciklů. Zásluhou odb. přednosty Dr Zd. Wirtha odevzdána Archivu zajímavá obchodní pozůstalost pražského kupce Jana W. Schulze (otce známého prof. Arch. Josefa Schulze) z období celého minulého století (4 krabice), jistě pozoruhodné ceny historické, uvážíme-li jen, jak neobyčejně málo písemné látky toho rázu se nám zachovalo. Z fondů menšího rozsahu, které Archivu byly v posledních měsících svěřeny, lze uvésti odbornou pozůstalost profesora pražské polytechniky Kristiána Petrhka (nor. 20. XI. 1842, zemř. 31. 111. 1908), soubor fotografií a tisků z Kongresu rak. vývozních spolků v Praze 1908, rukopis nevydané práce montanisty J. Lowaga o nerostném a horninovém bohatství Moravy, drobné zlomky registratur skláren sázavských a Wiesnerových závodů v Chrudimi, několik dopisů o zřízení šroubárny v Budějovicích 1908, i další vzpomínkové zápisy Ing. Dr h. c. Emila Zimmlera. Koncem roku rozhodla se také Obchodní a živnostenská komora v Olomouci svěřiti péči Archivu starou svou registraturu, od r. 1851 zachovanou, která bude nepochybně základním pramenem pro poznání hospodářského vývoje komorní oblasti v převratné době 2. pol. minulého věku.

V Praze i na venkově navštívili spolupracovníci Archivu různé průmyslové závody i osobnosti, aby tam zjistili stav zachovaných starších písemností závodních i nabádali k jejich uchování a spořádání. Také písemně jednáno v tomto směru s řadou závodů i jednotlivců a výsledky všeho toho jednání ukládány do archivní sbírky: Ochrana a výzkum archivů, ve které je postupně soustřeďována evidence dokumentární látky k dějinám našeho podnikání v XIX. a XX. století, která je v rukou soukromých.

Není zájmem Archivu soustřeďovati stůj co stůj všechnu tuto neobyčejně rozsáhlou látku, není-li to z různých důvodů nutné (na př. zánik závodu, úmrtí, nedostatek místa a pod.). Především se snaží Archiv působiti k tomu, aby živé závody samy pečovaly o své staré registratury, neničily písemnosti závažnějšího obsahu i aby si budovaly v duchu moderních požadavků na tomto poli vlastní archivy podnikové, příp. závodní, s jakými se setkáváme stále hojněji jinde. V poslední době lze zaznamenati také u nás pokroky v tom směru. Tak na př. z vůdčích zdejších podniků Spolek pro chemickou a hutní výrobu věnuje veškerou péči archivům svých závodů.

Knihovna archivní byla reorganisována, aby byla důsledně zodborněna se zřením k jejímu účelu a založena věcně a abecedně spořádaná sbírka drobných tisků; v tomto rámci pak rozšířena činnost akvisiční. Soustavně se pracovalo na sbírce výstřižků z denního tisku i na excerpci hosp. historického materiálu v moravském zemském archivu v Brně.

Jako 13. svazek knižnice Archivu vyšel úsek pamětí Františka Křižíka o názvu: Křižíkova obloukovka. Tím přinesl Archiv naší odborné literatuře příspěvek svého druhu původní a závažn0, skýtající bezprostřední pohled do duševní dílny našeho největšího vynálezce. K tisku byla připravena mimo jiné práce Jana Kořana o starém českém železářství do konce XVIII. věku.

V roce 1942 bylo celkové vydání Průmyslového archivu K 121.460.80 a bylo zplna uhrazeno jeho příjmy.