1947

Po 6 letech zahájil Archiv znovu publikační činnost vydáním práce A. V. Florovského „České sukno na východoevropském trhu v XVI.-XVIII. věku“, připravované již za okupace. Odborný i denní tisk uvítal tuto průkopnickou studii, která, jak připomněl jeden z posudků (R. P.), znamená „opravdový průlom“ do poznání obchodních styků našich zemí s cizinou v minulosti, vztahů, které byly historickým studiem dosud zcela nepovšimnuty. Posledním 14. svazkem archivních publikací je Bedřicha Mendla „Vývoj řemesel a obchodu v Městech Pražských“. „Posmrtná kniha Mendlova“, napsal zasvěcený referent (Sv. N.), „je sice zhuštěný, ale při tom velmi důkladný a o bohatou literaturu i vlastní archivní studium se opírající přehled hospodářských dějin našeho hlavního města“.

Badatelská a publikační činnost je ovšem jen posledním článkem úsilí Archivu, kterému předcházejí vlastní úkoly archivní i sběratelské, navenek nenápadné, v jádru však neméně důležité a pro další studium nezbytné. Při jednostranném rázu registratur veřejných úřadů i neblahé okolnosti, že starší písemnosti podniků a korporací bývaly zpravidla a jsou dodnes ničeny šmahem bez výběru, budou zvlášť vítaným pramenem pro poznání 19. století soukromé písemné pozůstalosti jednotlivců nebo rodin, které významně působily na poli technickém, hospodářském nebo badatelském. V tomto roce svěřeny Archivu zejména tři takové soubory. Jsou to jednak písemnosti inženýrů Josefa, Jaroslava a Julia Schnircha, jednak známého železničního inženýra a buditele Jana Pernera, labskotýneckého podnikatele Ferdinanda Pernera a jiných členů této rodiny a pak rozsáhlá pozůstalost Františka Křižíka i jeho paměti, které Archiv hodlá nyní s odborným komentářem vydati tiskem. Z písemné pozůstalosti prof. Josefa Šusty, jednoho ze zakladatelů Archivu, byly zde uloženy písemnosti o prehistorii Archivu. Připomenouti zaslouží také rukopis studie právě zvěčnělého Ing. Theodora Žákavce o Vojtěchu Lannovi. V tomto roce byly také archivní sbírky přestěhovány z válečného útulku v t. řeč. Kramářově vile znovu do budovy zemského archivu. Celkem choval Archiv koncem roku 1947 242 archivních fondů (starých registratur, písemných pozůstalostí, rukopisných pamětí, sbírek a zlomků různých celků) rozmanitého obsahu, stáří i rozsahu. Již dnes jsou tyto fondy vyhledávány stále hojněji badateli, jejich závažnou historicko pramennou hodnotu však docení teprve budoucnost, až k našemu novějšímu vývoji hospodářskému a technickému plně pronikne historický zájem odborných pracovníků i veřejnosti, který je zatím spíše ojedinělý a povšechný.

Archiv sbírá písemné památky ze soukromých rukou nebo písemnosti zvlášť ohrožené, nesoustřeďuje však tuto dokumentární látku stůj co stůj. Především se snaží působit k tomu, aby živé podniky a hospodářské korporace se samy staraly o své staré cenné písemnosti a zakládaly si t. řeč. podnikové archivy jako žívá, odborně vedená zařízení, sloužící jak vědeckým, tak praktickým potřebám. Proto také vydal spisek Jana Klepla „O významu podnikových archivů“ jako zvl. otisk z časopisu „Čs. průmysl“. Jelikož výběr historicky hodnotných a bezcenných písemností je vůbec nejdůležitější otázkou moderních archivů, připravuje Archiv pro podnikové archivy skartační směrnice. Že toto úsilí, které Archiv již po leta propaguje, nachází postupně stále více ozvěny, svědčí na př. kurs podnikových archivářů, který pořádaly pro své závody v březnu 1947národní podniky Čs. doly a hutě. Další kursy pro podnikové archiváře, které jsou zvlášť vhodným prostředkem, jak šířiti na tomto poli moderní archivní zásady, se připravují.

Pro archiváře městské, kteří ve svém okruhu mohou nejsnáze působit k záchraně písemných památek hospodářských místního významu, jest určena stať J. Klepla, která vyjde v nejbližší době v Archivní příručce, především těmto pracovníkům určené.

Jako nový krok na tomto poli možno zaznamenat zřízení Archivu pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce v Brně v září t. r., především zásluhou tamní Obchodní a živnostenské komory a Zemského národního výboru. Brněnský průmyslový archiv bude v nejužší spolupráci s Archivem pražským plnit společné úkoly v zemi Moravskoslezské.

Zásada územní decentralisace, pokud se týče uložení archiválií, kterou Archiv sleduje, nesmí však býti na újmu jejich odborného zpracování a celkové evidence. proto se Archiv snaží jednak prohloubit zásady hospodářského archivnictví, jednak si postupně opatřovat soupis veškerého tohoto velmi rozptýleného materiálu ve zvláštní sbírce „Výzkum a ochrana archivů“.

Vedle archivních fondů Archiv soustavně doplňuje a věcně třídí svou sbírku výstřižků z denního tisku a spolu s Technickým museem sbírku drobných tisků. Odborná knihovna archivní, jejíž program je vymezen účelem Archivu, čítala koncem roku 4.466 svazků. Mimo zmíněné již publikace hodlá Archiv vydat v r. 1948 znovu dávno rozebranou a velmi hledanou Mendlovu příručku „Hospodářský vývoj Evropy“, A. V. Florovského „Dějiny českoruských obchodních styků“ v minulosti vůbec a monografii E. Lisé o purkrabí Karlu Chotkovi, který významně zasáhl do hospodářského dění země v 2. pol. minulého století.

Náležitému plnění všech záchranných i budovatelských úkolů brání bohužel stále velmi skrovné hmotné prostředky Archivu. Jak jsme již připomněli v poslední zprávě, jsou tyto úkoly v dnešní převratné době naléhavější než kdykoliv dříve. Sbírkami papíru i neporozuměním se ničí s bezcennými papíry i materiál historicko dokumentární hodnoty, při čemž zvlášť palčivá je tato otázka v pohraničí.