1948

ARCHIV PRO DĚJINY PRŮMYSLU, OBCHODU A TECHNICKÉ PRÁCE V PRAZE 1947 až 30. IX.1948.

Publikace.

Po 6 letech zahájil Archiv znovu publikační činnost vydáním práce A. V. Florovského „České sukno na východoevropském trhu v XVI.-XVIII. věku“, připravované již za okupace. Odborný i denní tisk uvítal táto průkopnickou studii, která, jak připomněl jeden z posudků (R. P.), znamená „opravdový průlom“ do poznání obchodních styků našich zemí s cizinou v minulosti, které byly historickým studiem dosud zcela nepovšimnuty. Posledním 14. svazkem archivních publikací je Bedřicha Mendla „Vývoj řemesel a obchodu v Městech Pražských“. „Posmrtná kniha Mendlova,“ napsal zasvěcený referent (Sv. N.), je sice zhuštěný, ale při tom velmi důkladný a o bohatou literaturu i vlastní archivní studium se opírající přehled hospodářských dějin našeho hlavního města. Spisek Jana Klepla „O významu podnikových archivů“, který vydal Archiv jako zvláštní otisk z časopisu „Čs. průmysl“, zasluhuje, jak napsala odborná revue, „aby si ho povšiml nejen svět průmyslového a obchodního podnikání, nýbrž i všichni kulturní a osvětoví činitelé pro poučení, jak předejít zkáze písemných památek často jedinečné ceny a významu.“

Archivní fondy.

Badatelská a publika ční činnost je ovšem jen posledním článkem úsilí Archivu, kterému předcházejí vlastní úkoly archivní i sběratelské, navenek nenápadné, v jádru však neméně důležité a pro další studium nezbytné. Při jednostranném rázu registratur veřejných úřadů i při neblahé okolnosti, že starší písemnosti podniků a korporací bývaly a jsou zpravidla dodnes ničeny šmahem bez výběru, budou zvlášť vítaným pramenem pro poznání 19. století soukromě písemné pozůstalosti a paměti jednotlivců nebo rodin, které významně působily na poli technickém, hospodářském nebo badatelském. V uvedeném období bylo svěřeno Archivu několik takových fondů. Jsou to: písemnosti inženýrů Josefa, Jaroslava a Julia Schnircha, známého železničního inženýra a buditele Jana Pernera, labskotýneckého podnikatele Ferdinanda Pernera a jiných členů této rodiny, rozsáhlá pozůstalost Františka Křižíka i jeho paměti, které Archiv hodlá nyní s odborným komentářem vydati tiskem, paměti Dr. h. c. Leopolda Šmilauera s četnými původními přílohami, písemná pozůstalost jiného významného železničáře Ing. Jindřicha Rybáka a materiál o železničním názvosloví a o Božičově brzdě, darovaný Archivu ústř. insp. Janem Roháčkem. Z písemné pozůstalosti prof. Josefa Šusty, jednoho ze zakladatelů Archivu, byly zde uloženy písemnosti o prehistorii Archivu. – Připomenout zaslouží také rukopisy studií nedávno zvěčnělého Ing. Theodora Žákavce o Vojtěchu Lannovi, J. Roháčka o sklenáři Mansvetu Kličkovi z Klatov, J. V. Cabalky o hudebních nástrojařích Červených a Šámalech v Hradci Králové a v Praze a o Cyrilometodějské knihtiskárně a nakladatelství. – V Roeslerově papírně v Dolním Polubném zachránila archivní brigáda v posledním okamžiku zlomky podnikové registratury firmy Johann Piebsch Erben ve Smržovce-Tanvaldu, jedné z nejstarších a kdysi nejvýznamnějších bavlnářských přádelen u nás, i rozmanité trosky registratur sklářských, textilních, strojnických i jiných závodů na Liberecku. Všechny tyto písemnosti Archiv pečlivě spořádal a sepsal. – V roce 1947 byly také archivní sbírky přestěhovány z válečného útulku v t. řeč. Kramářově vile znovu do budovy archivu země České. Celkem choval Archiv koncem září 1948 na 250 archivních fondů (starých registratur, písemných pozůstalostí, rukopisných pamětí a nevydaných studií, sbírek a zlomků různých celků) rozmanitého obsahu, stáří i rozsahu. Již dnes jsou tyto fondy vyhledávány stále hojněji badateli a ukázky z nich předkládány na výstavách široké veřejnosti, která se pomalu, avšak v stále rostoucí míře začíná zajímat o minulost naší hmotné kultury. Závažnou historicko-pramennou hodnotu těchto památek však docení teprve budoucnost, až k našemu novějšímu vývoji hospodářskému a technickému plně pronikne historický zájem odborných pracovníků i veřejnosti, který je zatím spíše ojedinělý a povšechný.

Knihovna a sbírky.

Vedle archivních fond ů Archiv od svého založení r. 1932 soustavně doplňuje a věcně třídí svou sbírku výstřižků z denního tisku, čítající na 60.000 kusů, roztříděných zhruba do 300 oddělení, a spolu s Technickým museem sbírku drobných tisků. Svou odbornou knihovnu archivní nemůže Archiv bohužel pro nedostatek prostředků doplňovat nákupy současné literatury, jak by se patřilo. Zato tím úsilovněji se snaží získávat literaturu starší, ze závodních i jiných knihoven pro nedostatek místa vyřazovanou, pokud tato literatura má význam pro studium našeho novějšího vývoje hospodářského a technického. Tak vzrostla knihovna za posledního 1 3/4 roku o 1.112 svazků a čítá 5.117 svazků.

Podnikové a městské archivy.

Archiv sbírá písemné památky ze soukromých rukou nebo písemnosti zvlášť ohrožené, nesoustřeďuje však tuto dokumentární látku stůj co stůj. Především se snaží působit k tomu, aby se živé podniky a hospodářské korporace samy staraly o své staré cenné písemnosti a zakládaly si t. řeč. podnikové archivy jako živá, odborně vedená zařízení, sloužící jak vědeckým tak praktickým potřebám. Proto také vydal Archiv zmíněný spisek Jana Klepla. Jelikož výběr historicky hodnotných a bezcenných písemností je vůbec nejdůležitější otázkou moderních archivů, připravuje Archiv pro podnikové archivy skartační směrnice. Že toto úsilí, které Archiv již po léta propaguje, nachází postupně stále více ozvěny, svědčí zejména kursy podnikových archivářů, za spolupráce Archivu pořádané, které jsou zvlášť vhodným prostředkem, jak šířiti na tomto poli moderní archivní zásady. V březnu 1947 uskutečnily kurs národní podniky Čs. doly a čs. hutě v Praze, v červnu 1948 Archiv pro dějiny průmyslu v Brně, na listopad tohoto roku připravily podobnou akci Obchodní a živnostenské komory v Olomouci a v Plzni. Spolek pro chemickou a hutní výrobu n. p. v Praze, který v březnu 1944 první takový kurs uspořádal, vydal nyní nový archivní řád, zcela na moderních zásadách založený, v rámci svého archivu zřídil zvláštní historický referát a na místo archiváře povolal vysokoškoláka historika. Bylo by velmi žádoucí, aby také tento po čin Chemického spolku byl našimi velkými starými národními podniky hojně následován.

K záchran ě písemných památek hospodářských místní ho významu mohou ve svém okruhu nejsnáze působit také archiváři městští. Pro ně především je určena stať J. Klepla „O archivech společenstevních, spolkových a podnikových“, kterou Archiv vydá v nejbližší době jako rozšířený zvláštní otisk z Archivní příručky, připravené Čs. společností archivní.

Soupis archivů.

Zásada územní decentralisace, pokud se týče uložení archiválií, kterou Archiv sleduje, nesmí však býti na újmu jejich odborného zpracování a celkové evidence. Proto se Archiv snaží jednak prohloubiti odborné zásady hospodářského archivnictví zejména studiemi, jakých již řadu uveřejnil nebo podnítil, jednak si postupně opatřuje soupisy i záznamy o veškerém tomto velmi rozptýleném materiálu ve zvláštní sbírce „Výzkum a ochrana archivů“. Třebaže údaje zde shromážděné jsou zatím kusé, můžeme ve sbírce viděti základ pro celkový soupis historických pramenů o vývoji našeho průmyslu a obchodu.

Publikační program.

Mimo zmíněné již publikace vyjde v nejbližší době péčí Archivu znovu dávno rozebraná a velmi hledaná Mendlova příručka „Hospodářský vývoj Evropy“, a jakmile bude povolen papír, A. V. Florovského „Dějiny českoruských obchodních styků“ v minulosti vůbec a monografie E. Lisé o purkrabí Karlu Chotkovi, který významně zasáhl do hospodářského dění země v první polovině minulého století.

Archiv pro dějiny průmyslu v Brně a odbočka v Liberci.

Dvě akce poslední doby zaslouží zde zvlášť připomenouti. Krok vpřed na poli hospodářského archivnictví znamenalo 21. května 1948 založení Archivu pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce v Brně, kde již předtím působila ve skrovném ovšem rozsahu odbočka našeho Archivu. Díky činné hmotné i morální podpoře zemského národního výboru v Brn ě a tamní obchodní a živnostenské komory rozvinul brněnský průmyslový Archiv v nejužší spolupráci s archivem pražským na Moravě a ve Slezsku důrazné úsilí v plnění společných úkolů.

Ve dnech 8.-18. července 1948 z podnětu Archivu pro dějiny průmyslu provedli zaměstnanci zemského, musejního i průmyslového Archivu v Praze s podporou Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy odbornou skartaci registratur vybraných zrušených průmyslových podniků na Liberecku na způsob nárazové brigády, při čemž se zřekli 10 dní své dovolené. Brigáda odborně vytřídila a tím před jistou zkázou zachránila 10 velkých a větší počet menších podnikových registratur z velmi rozmanitých odvětví výrobních, mezi nimi také zvlášť pozoruhodný archiv známých závodů Schichtových. Na sběr starého papíru připravila více než 100 q bezcenné přítěže, hodnotný materiál naproti tomu zhruba spořádala a předběžně sepsala. Účastníkům přinesla brigáda cenné zkušenosti odborné a ukázala názorně důležitost a zajímavost moderního písemného materiálu podnikového. Právem také vzbudila živý ohlas v tisku. Nesplnila by však svůj účel, kdyby zůstala akcí ojedinělou a kdyby jejich výsledků nebylo využito k soustavnější a trvalé péči na tomto poli také v budoucnosti. Jelikož s ohledem na zásadu decentralisační nebylo by vhodno převážet zachráněné archiválie do Prahy, jedná Archiv s OCI a FNO i min. průmyslu o zřízení své odbočky v Liberci, která by tyto písemnosti uchovávala a stala se v budoucnosti ohniskem odborné péče o staré podnikové a jiné příbuzné dokumenty v našem severním pohraničí vůbec.

Brigáda ukázala však také zvlášť názorně, jak nesmírné a neodčinitelné škody byly zde již způsobeny bezohledným ničením starých písemností při sběru starého papíru i vůbec. Namátkové prohlídky papíren i denní takřka zkušenosti tuto neblahou skutečnost potvrzují. Je nasnadě, že tato skutečnost neodpovídá současnému stavu i potřebám plánovaného hospodářství a historické vědy. I při skrovném svém rozsahu má však Archiv pro dějiny průmyslu ve svých fondech, odborných zkušenostech i osvědčeném aparátu všechny předpoklady, aby se stal vzorným ústředním orgánem archivní péče a historického badání na poli průmyslu, obchodu a techniky, jednak jako středisko badatelské, poradní a evidenční pro podnikové a jiné archivy hospodářské, jednak jako sběrna písemností zrušených podniků a jiné dokumentární látky, kterou z různých důvodů nelze ponechat na místě jejich vzniku. Archiv má také plán soustavné, odborné i decentralisované péče archivní, jakou naléhavě postrádáme. Schází mu jen hmotné prostředky a přiměřená pravomoc.

1948

ARCHIV PRO DĚJINY PRŮMYSLU, OBCHODU A TECHNICKÉ PRÁCE V PRAZE, 1. X. – 31. XII. 1948.

Archivní fondy.

V posledním čtvrtletí r. 1948 získal a inventarisoval Archiv šest menších fondů /č. 255–260/. Je to zejména 1.3 výkresů Aloise a Josefa Schnircha z let 1779 až 1870, které jsou dalším cenným doplňkem vzácné rodinné pozůstalosti, svěřené Archivu v minulých letech. Pozoruhodná je i sbírka stanov bratrských pokladen z let 1863 až 1938, čítající 18 sv. s tištěnými a rukopisnými doplňky. Pak je to kopiář českokamenického úřadu z let 1789–1863, sbírka štočků podpisů členů Národohospodářského ústavu při české akademii věd a umění /87 kusů/, zlomky 9 podnikových registratur varnsdorfských /21 sv./ a 2 vzorkovnice tiskárny látek Fr. v. Schmitt v Semilech, náhodně zachráněné ze sběru papíru. Ačkoliv je to jen žalostná troska velké kolekce staré významné firmy, přece poslouží jednou badateli jako ukázka v dosti rozsáhlém souboru vzorkovnic, který již Archiv soustředil z různých továren.

Knihovna a sbírky.

Knihovna vzrostla o 204 čís. přír. a čítala koncem roku 5.321 svazků. Velké množství knih, získaných v tomto období, převážně dary a výměnou, zpracuje Archiv, který nemá stálého knihovníka, až v roce letošním. I zde běží z velké části o činnost záchrannou, jelikož Archiv soustřeďuje starší literaturu hospodářskou, vyřazenou z knihoven sloužících ryze praktickým účelům, nezbytnou však pro studium našeho hospodářského vývoje. – Vedle knihovny doplňuje Archiv sbírku drobných tisků. a sbírku výstřižků.

Ochrana, evidence a výzkum archivů.

Takřka na každém kroku se archivář přímo či nepřímo přesvědčuje, jak nesmírné nenahraditelné škody byly způsobeny bezohledným ničením starých písemnosti podnikových při sběru starého papíru i vůbec. V podnicích jsou písemnosti historicko-dokumentární hodnoty jen nevelkým zlomkem všeho starého papíru. Při veškerém ohledu k hospodářským nezbytnostem poválečné doby mělo by se napříště více než dosud dbát toho, aby nevalný a pochybný hospodářský zisk, který přinese jejich zničení v papírenské stoupě, nebyl převážen daleko neúměrnými škodami kulturními. Proto již před jarním sběrem 18. III. 1948 požádal Archiv ministerstvo průmyslu, aby doporučilo veřejnosti zejména vedení podniků, aby při sběru pečlivě dbala toho, aby do starého papíru nebyly odkládány spisy, tisky a jiný materiál, který by mohl mít význam pro historii podniku a pro příští bádání vůbec. Tato výzva, rozšířená denním tiskem i rozhlasem, neměla bohužel, jak zkušenosti ukázaly, valné účinnosti.

Proto již na poradě, kterou svolalo ministerstvo průmyslu na 1. října, aby projednala podzimní sběr papíru, doporučil zástupce Průmyslového archivu, aby vytřiďování podnikových písemností se nedálo, jako začasté dosud, překotně, nýbrž aby se předem připravilo, zejména aby ministerstvo průmyslu znovu vydalo k tomu cíli směrnice, které by aspoň zhruba stanovily, které druhy písemného materiálu ničiti nelze. Brzo po té podal zemský národní výbor v Brně na podnět tamního Průmyslového archivu všem hospodářským ministerstvům návrh Směrnic pro zachování cenného hospodářského písemného materiálu při sbírkách starého papíru, podle nichž by se také v podnicích vytřiďovaly bezcenné písemnosti pravidelně a odborně s ohledem jak na potřeby praktické tak i vědecké, jak je pravidlem ve veřejných úřadech. Prospěšný tento návrh bohužel před sběrem 13. a 14. listopadu schválen nebyl a museli jsme se opět spokojit pouhou povšechnou výzvou jako při sběru jarním. Závažnost věci ocenilo zatím jedině ministerstvo financí, které vydalo 19. listopadu o č. j. 224.221/48-III/5 Směrnice pro skartaci písemností peněžních ústavů a 23. prosince o č. j. 250.125/48-III/8 obdobné směrnice pro smluvní pojišťovny. Archiv pražský spolu se sesterským ústavem brněnským bude i nadále usilovat, aby obdobná opatření, která znamenají jeden z nezbytných předpokladů moderního podnikového archivnictví, učinila také ostatní hospodářská ministerstva.

Neodčinitelné škody, které zde již byly napáchány, převratné současné organisační změny v našem hospodářství které nutí opatřiti odborně starší materiál dokumentární, zároveň potřeba poznávat náš minulý, dosud jen povrchně známý vývoj hospodářský, sociální a technický, vyznačující se také valně vzrůstajícím významem průmyslu a techniky v celkové rozvaze národní práce, požadavky moderní dokumentace v širším smyslu i rozmanité jiné důvody praktické i teoretické povahy vedou stále více k přesvědčení, že také hospodářské /nezemědělské/ archivnictví, státem dodnes macešsky zanedbávané, nutno postavit na stupeň odpovídající pokrokům a potřebám naší doby. Zahledíme-li se na věc s vyšší časové perspektivy, můžeme směle říci, že vybudování moderní péče o dokumentární látku našeho novějšího vývoje hospodářského je dnes nejnaléhavějším úkolem našeho archivnictví vůbec. Znárodnění našeho průmyslu, obchodu a peněžnictví vytvořilo také po organisační stránce všechny předpoklady pro důrazné řešení této otázky.

Proto podal Zemský národní výbor v Brně na podnět tamního Archivu pro dějiny průmyslu v červenci 1948 všem hospodářským ministerstvům s výjimkou ministerstva zemědělství dva rozsáhlé návrhy, jak organisovat naše hospodářské archivnictví do té doby, než bude tato otázka upravena novým archivním zákonem. Archiv pro dějiny průmyslu v Praze se připojil přípisem ministerstva průmyslu z 12. listopadu m. r. zásadně k návrhům brněnského Zemského národního výboru. V přípise uvedl mimo jiné toto: Má-li hospodářská archivní péče přinést naši vzdělanosti i hospodářství prospěch optimální, musí být soustavná, odborná, územně decentralisovaná, při tom však řízená z jednoho střediska, které by právě odbornost celého díla a jednotnou evidenci zaručovalo.

Proto je především třeba, aby, pokud možno, všechny národní a družstevní podniky a zájmové organisace si budovaly vlastní podnikové archivy jako živá moderní zařízení, sloužící jak potřebám podniku, tak vědeckému bádání.

Registratury závodů a organisací zrušených nebo těch, které své archiválie nebudou samy s to náležitě opatřit, by se ukládaly, pokud jsou ryze místního významu do veřejných archivů venkovských /městských po př. okresních a krajských/, pokud tyto archivy zaručují trvalou péči odbornou.

Druhým neméně naléhavým úkolem, jehož splnění je předpokladem zdaru prvního úkolu, je náležité vybudování obou ústředních archivů Průmyslových v Praze a v Brně. Archivy ty budou

a/ ústředními orgány evidenčními, poradními pro podnikové a jiné hospodářské archivy, jakož i pro zmíněné archivy venkovské,

b/ sběrnami registratur zrušených podniků, zájmových organisací a jiných hospodářských útvarů, širšího než ryze místního nebo krajového významu, písemných odborných pozůstalostí, jiných archiválií, které z různých důvodů nelze zachovat na místě vzniku, i rozptýlené dokumentární látky tištěné a pod.,

c/ badatelským střediskem pro studium našeho novějšího vývoje hospodářského a technického.

Proto doporučil Archiv m. j. zejména, aby ministerstvo průmyslu uložilo všem národním podnikům a zájmovým organisacím, aby si založily vlastní archivy, zároveň aby pověřilo Archivy pro dějiny průmyslu v Praze a v Brně úkolem poradním a evidenčním a aby doporučilo národním podnikům, aby podepřely svým členstvím jeden nebo druhý Průmyslový archiv hmotně. Průmyslové archivy vypracují řád pro podnikové archivy, vytřiďovací směrnice a postarají se o soustavné odborné školení podnikových archivářů. V dalších podáních ministerstvu průmyslu rozvedl pak pražský /16. XII. 1948/ a brněnský /6. I. 1949/ Archiv podrobně a co nejstřízlivěji také finanční stránku věci. Rozhodnutí o těchto návrzích, k němuž do konce roku ovšem ještě nedošlo, se jeví nyní tím naléhavější, že v roce 1948 byl se vším důrazem uplatněn zákaz daný ministerstvy podnikům, dobrovolně přispívat na jakékoliv mimoprovozní účely sociální a kulturní, čímž Archiv pro dějiny průmyslu byl zbaven hlavního zdroje svých dosavadních, velmi skrovných příjmů, totiž členských příspěvků.

Archiv ovšem pokračoval i nadále podle svých možností v plnění svých úkolů s porozuměním kulturního oddělení Zemského národního výboru v Praze a v úzké spolupráci s archivem země České. Zejména dlužno ještě připomenouti, že se z jeho podnětu konal 15. – 16. listopadu 1948 kurs pro podnikové archiváře v Plzni. Ve dnech 18. a 19. listopadu uspořádal brněnský Průmyslový archiv obdobný kurs v Olomouci. Pořádání dalších kursů /Pardubice, České Budějovice, Liberec, Bratislava/, které jsou za dnešních poměrů nejúčinnějším prostředkem šíření zásad moderní péče hospodářsko-archivní, se připravuje.

Jak bylo uvedeno v poslední naší zprávě, připravoval Archiv s podporou Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy zřízení své odbočky v Liberci, v níž by byly uloženy staré podnikové registratury zachráněné archivní brigádou v červenci 1948. Jednání v tomto směru bohužel nepokročila, jelikož Fondu po př. Archivu nebyly přes veškeré úsilí uvolněny vhodné místnosti pro tento účel. Proto navštívil tajemník Archivu v prosinci Liberec, přesvědčil se o stavu registratur, které leží dosud v jednotlivých provozovnách, a vyhledal v dohodě s místní úřadovnou OÚ a FNO jiný vhodný prostor pro definitivní uložení všeho zachráněného archivního materiálu. CLU a FNO v Praze předložil pak Archiv návrhy na dokončení celé této záslužné akce. Při zmíněné prohlídce bylo zjištěno, že poměrně nerozsáhlý, avšak v mnohém ohledu nad jiné zajímavý archiv továrny na výrobu pian A. Proksch, zal. 1964, brigádou odborně vytříděný a spořádaný, padl za oběť poslednímu sběru papíru, třebaže byl v uzavřené budově a nápadně označen jako cenný materiál archivní. S písemnostmi zmizela i odborná literatura nemalé ceny hmotné. Politováníhodný případ, jako mnoho jiných svědčí, jak naléhavá je potřeba soustavná péče archivní na tomto poli.