I. Význam dějin z oboru výroby, obchodu a techniky.

Často se nám vytýká, že věnujeme minulé době zbytečně mnoho pozornosti na úkor přítomnosti. Poukazuje se k tomu, že nalézáme příliš zálibu v dějinách a zapomínáme při tom na řešení praktických, aktuálních věcí, jež rozhoduji o našem současnu a budoucnu. Vskutku také dějiny mají pro nás poměrně větší význam, než pro mnohé jiné národy. Avšak okolnost, že bylí jsme nepřízní osudu nucení nejprve se starati o pevné základy, svědčí o tom, že budova národní kultury československé jest stavěna bezpečně.

Ukazuje se takřka denně, že dějiny musí býti naším učitelem, chceme-li, aby národ byl vychováván k uhájení své svobody a k práci, směřující k dalšímu rozvoji kulturnímu i hospodářskému.

Kdežto z dějin, tak jak jsme se jim dříve ve školách učili, dozvídati jsme se o hrdinách meče a politiky, musí náš lid napříště také slyšeti o hrdinách výroby, obchodu, peněžnictví a technické práce, A příklady, jak si počínali ti, kteří dosáhli úspěchu, budou jistě nabádati k napodobování.

Avšak nám nejde jen o geniální a vůdčí osobnosti, jež vtiskly celým oborům svůj ráz. Pokrok byl a bude vždy odvislý také od tiché, často nenáročné práce, významu mnohdy jen místního. Proto je důležito, aby i širší naše veřejnost byla poučena o směrech vývoje našeho hospodářství a techniky. Hospodářské a technické uvědomění může nejen vystavěti i velkou budovu z drobných kaménků, nýbrž také připravovati prostředí, jehož jest k větší prácí nutně zapotřebí a zmenšovati zpátečnický i sobecký odpor, s nímž se zasloužilí mužové na své životní dráze často setkávají.

Dějiny průmyslu a obchodu i technické práce nemají však jen význam pro výchovu národa, nýbrž ony ukazují také cesty do budoucna, a nemenší jest rovněž jich význam vědecký. Nejde jen o vědu historickou, jež tím, že věnuje pozornost zmíněným odvětvím, přibližuje se více skutečnosti a prohlubuje a obohacuje se i jinak, nýbrž také o vědy technické i jiné. I ryze odborná technická díla začínají často dějinným úvodem, z něhož lze seznati směr, jímž se již lidské snažení a vývoj ubíral a k jehož výsledkům lze pak připojiti organicky nové, další pokroky.

Konečně nesmí se také přehlížeti význam dějin po stránce umělecké, etické a j. Jak viděti, jest důležitost dějin průmyslu, obchodu a technické práce mnohostranná a zasahující od kořenů života národa až k nejvyšším vrcholkům jeho kulturního rozvoje.

II. Za účelem studia dějin hospodářství a techniky založen archiv.

Byli to vynikající národohospodáři, historikové i technikové jako Gruber, Horáček, Tobolka a j., a technikové seskupení kolem Technického musea čsl. a Masarykovy akademie práce, kteří již dávno upozorňovali, že jest třeba za účelem studia dějin výroby, obchodu a techniky zříditi archiv, jenž by zachraňoval cenné doklady před zničením a přispíval také k jich zpracování. Také prof. Dr. Jos. Šusta zdůrazňoval již před válkou (1910) důležitost archivu a on to byl, jenž s Dr. Jar. Preissem podal r. 1928 Národohos­podářskému ústavu při České akademii věd a umění návrh, aby k založení archivu bylo přikročeno.

Pro jeho výstižný obsah jest nejlépe uvésti hlavní část návrhu v doslovném znění:

„V dějinách našeho národního obrození a vývoje, jenž se skončil vznikem samostatného státu Československého, důležitou kapitolou jest zajisté také vývoj českého průmyslu a obchodu, zejména pokud ráznou podnikavostí jednotlivců a účelným sdružováním nabyl větších rysů a tím nevšedního významu v celkové rozvaze národní práce. Vědecky přesné a podrobné poznání rozvoje toho není však možné bez náležitého studia původních pramenů, tištěných i rukopisných, a prameny ty nenacházejí se jen ve veřejných sbírkách, jako jsou archivy státní a městské, nebo registratury obchodních komor a jiných veřejných institucí. Obraz vývoje by byl velmi kusy, kdyby k jeho poznání nepřispěly také památky, jež se nahromadily ve sbírkách soukromých, jako jsou registratury a kanceláře dolů, továren, bank, velikých domů obchodních, velkostatků a podobných podniků. Jest však obecně známo, že nahromaděné písemnosti takové, korespondence, knihy účetní a jiné z doby starší držitelům soukromým se snadno stávají přítěží, které se často sumárním skartováním zbavují. Tím hrozí hospodářskému dějepisu ztráta pramenů významu druhdy jedinečného a budoucí věky by nám nepochybně zazlívaly, kdybychom neučinili nic na jich soustavnou záchranu.

V cizině, zejména v Německu, Švýcařích, Belgii a Anglií, vznikly v posledních desetiletích proto rozličné ústavy, obírající se nejen odborně sbíráním tohoto spisového materiálu, nýbrž i jeho vědeckým zpracováním, jako jsou zejména archivy pro dějiny průmyslu v Kolíně n. Rýnem, v Basileji, Brusselu a Birminghamu. Podepsaný prof. Šusta dotkl se otázky té již r. 1910 v článku „Otázka archivů pro dějiny průmyslu a obchodu v Německu a u nás“ (Obzor Národohospodářský XV 1910 září), kde ukazoval naléhavost věci i pro naše prostředí. Od té doby potřeba řešiti jí účelně a bez velikých odkladů však jen ještě vzrostla a zároveň ukazuje naše odborná literatura dějepisná, Že vzrostl i zájem pro themata z novodobých dějin průmyslových a obchodních v kruhu odborných í ochotnických pracovníků. V programu „Technického musea pro království České“ nalézáme sice od počátku myšlenku, že jest úkolem musea toho založiti archiv, který by vedle jiných památek technických shromažďoval také „dokumenty odborného školství a archivy průmyslových podniků“. Skutečné provedení podnětu toho narazilo však na rozličné překážky, zejména finančního rázu, takže již v roce 1909 ve schůzi Zemské komise statistické se uvažovalo o tom, aby zřízení samostatného archivu průmyslového vývoje v království Českém se zvláštním zřetelem k velkoprůmyslu vzal na sebe Zemský archiv pro království České. Než ani tento podnět nemohl býti proveden a doba dnešní by ostatně žádala rozšíření práce na oblast celé naší republiky a nikoliv jen na někdejší království České, Nezbývá proto než uvažovati znova o otázce v plném jejím rozsahu a hledati řešení, které by bylo vhodné pro naše poměry a při němž by v náležitou součinnost byly uvedeny jak orgány veřejného archivnictví a vědecké kruhy odborné, tak i průmyslové i odborné organisace a vůbec všichni činitelé, jichž se věc týká.“

Zásluhou jmenovaných navrhovatelů a především také generál, tajemníka Národohospodářského ústavu sekč. šéfa Ing. Jos. Jareše došlo skutečně k založení „Archivu pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce v ČSR.“, jenž ustaven koncem r. 1931 a zahájil prácí dnem 15. února 1932, za spolupráce historiků, techniků, průmyslu a za porozumění a podpory ministerstva průmyslu, obchodu a živností.

Hned z počátku stali se Členy archivu Národohospodářský ústav, jako iniciátor, Technické museum čsl., jež již dávno mělo v programu obdobnou práci, podobně jako Ústřední svaz čsl. průmyslníků, Masarykova akademie práce, Čsl. zemědělské museum, Ústř. spolek čsl. průmyslu cukrovarnického, Ústředna obchodních a živnostenských komor a Státní ústav historický.

Členy Archivu mohou se státi také další korporace neb jiné právnické osoby, jež se zaváží platiti určitý roční příspěvek a budou předsednictvem přijaty.[1]

Mimo sbor a předsednictvo, jež jsou orgány správními, bude míti Archiv také sbor poradní a pracovní.

Jeho členům bude propůjčen titul dopisujících členů Archivu a budou rozděleni ve skupiny, zejména dle hlavních oborů činnosti, tedy pro průmysl, obchod, živnosti, zemědělství, peněžnictví, technickou práci a pod. Bude snahou předsednictva, aby zde shromáždilo všechny, kteří dějinám hospodářství a techniky věnují pozornost, a to jak odborné pracovníky z řad historiků a techniků, tak i muže prakse, jež jsou schopni společné práci prospěti a o ní se zasloužiti. Z korporací přislíbili již spolupráci: Obchodní a živnostenské komory, veškeré živnostenské inspektoráty, průmyslový ústav obch. a živn. komory v Praze, všechny význačné archivy pražské a jich přední pracovníci, dále Komise pro dějiny čs. práce i biografii při Mas. ak. práce, Komise historická při sociálním ústavu v Praze a řada význačných pracovníků odborných a praktiků.

III. Jaká bude činnost Archivu.

Činnost Archivu bude hlavně sběratelská, konservační, studijní a tisková.

Především jde o to, aby byl shromážděn listinný a dokladový materiál a to v první řadě ten, jenž jest ohrožen zkázou. Lidé praktických odvětví nemívají totiž vždy dostatečné porozuměni pro dějiny svého podniku a tak mnoho cenného materiálu přichází na zmar. Dále bude důležito učiniti přístupnými doklady, dnes těžko přístupné, nebo vůbec neznámé. Lze očekávati, že v naší široké veřejnosti vzbudí Archiv takový zájem, že každý, kdo má doma nějaké doklady o dějinách hospodářství a techniky, bud" je Archivu věnuje, anebo alespoň zapůjčí k studiu, záznamu a zpracování, S tím bude souviseti také soupis příslušných dokladů a památek i literatury, po případě i péče o památky techniky a hospodářství vůbec, bude-li třeba i cestou zákonnou.

Ke sběratelské činnosti bude patřiti i zaznamenávání pamětí starých zasloužilých lidí, a sbírání dokladů k dějinám současným, zejména nynější těžké poválečné doby.

Shromážděný materiál bude Archiv uchovávati a tříditi. To jest práce převážně odborná, archivní, a kdežto při sbírání budou míti převahu technikové a lidé praktických povolání, zde uplatní se zase hlavně historikové a archiváři. Jest zásluhou zejména p. prof. Dr. Jos. Kazimoura, že podařilo se pro Archiv již získati vhodné místnosti pro uložení a konservaci památek a to prozatímně v archivu ministerstva zemědělství. Později bude Archiv umístěn v zemském archivu, pro nějž je nová budova právě dohotovována.

Materiál má býti roztříděn a uložen tak, aby byl pro odborné pracovníky snadno přístupný a použitelný. Bude totiž dalším úkolem Archivu, aby umožňoval odborným zájemcům, aby v něm konali svá studia a zpracovávali bohatství v něm uložená. Zpracování materiálu může se díti dle různých kriterií: dle oborů, doby, územních obvodů, a pod., anebo dle různých hledisek a názorů, jako technického, národohospodář­ského, sociálního, výchovného a j. Také lze materiál zpracovati všeobecně, vědecky neb populárně. Také bude povinností Archivu, aby udílel rady zájemcům, zejména průmyslovým korporacím a podnikům, jež by chtěly sami své dějiny si zpracovati.

Archiv bude se starati také o tisk. Jednak bude nutno pravidelně informovati zájemce o pracích Archivu, jednak bude třeba postupně uveřejňovati různě důležité listiny v Archivu uložené, nebo i z archivů jiných a z majetku soukromého. Obojí úkol splnil by jistě odborný list, ať již vydávaný jako sborník anebo i jinak. Konečně bude Archiv uveřejňovati výsledky studijních prací, nejlépe asi ve sbírce svých spisů.

Jak patrno úkoly Archivu jsou veliké a není proto ani jinak možno, než že jich uskutečňování bude jen postupné, hlavně v mezích peněžních prostředků. Pro začátek bude se hlavně jednati o sbírání dokladů z celého území Československa a hlavně těch, jež by mohly vzíti újmu. Avšak již od začátku bude se Archiv snažiti, aby každoročně věnoval určitý obnos na práce studijní a postará se též o jich otištění, zprvu třebas v odborném tisku historickém nebo technickém. Jak rychle a do jaké šíře půjde práci rozvinouti, bude záležeti také na zájmu, s nímž se Archiv setká v kruzích praktických i vědeckých.

IV. Jak možno, aby zájemce práci Archivu podpořil.

Předsednictvo Archivu nejen že nemá v úmyslu vylučovati spolupráci veřejnosti, nýbrž naopak o ní žádá. Samozřejmě může každý zájemce prospěti práci Archivu jiným způsobem:

1. Korporace, hlavně odborné stavovské spolky měly by se všechny hlasití za členy Archivu. I ve dnešní těžké hospodářské době měly by najíti aspoň nějaký peníz na práci, určenou jich dějinám. Jest kulturní povinností všech odborných korporací v oborech jednotlivých průmyslů, obchodu, živností, zemědělství a techniky, aby se informovaly v sekretariátu Archivu (Praha IV., Hradčanské nám, č. 185, Technické museum Čsl.) o členském příspěvku a pak, aby za členy se přihlásily.

2. Archivy všeho druhu měly by náš Archiv upozorniti na materiál u nich uložený a jeho se týkající. Očekáváme, že ostatní archivy budou si k nám počínati bratrsky a také radou a náměty s námi spolupracovati, podobně, jako jest úmyslem a programem Archivu vůči nim.

3. Průmyslové závody a j, měly by jednak pověřiti některého ze svých úředníků, neb nejlépe i některého z penzistů, kteří mnohé z dějin závodu sami pamatují, aby dle pokynů, jež by si vyžádali u našeho Archivu shledali historické doklady jich závodů se týkajících, nám je věnovali, anebo je také sami zpracovali a uveřejnili. To hodí se zejména u příležitosti oslav 25, 50 neb i víceletého trvání podniku, nebo k jubileu majitelů neb vynikajících pracovníků závodu. Doufáme, že u větších i menších průmyslových i jiných závodů najdeme v tomto smyslu porozumění — již také proto, že bude obdobná publikace pro ně výbornou reklamou.

4. Avšak také jednotlivci mohou Archivu velmi prospěti. Leckdo má doma různé doklady, jež by pro nás měly význam. Jedná se zejména o rodiny mužů, kteří vynikli v oborech, jichž dějinám se náš Archiv bude věnovati. Takové listiny, ať již jde o korespondenci neb jiné, ztrácejí postupně na rodinném významu, mohou také vzíti újmu a proto bude jen prozíravým, když budou našemu Archivu buď věnovány neb alespoň v něm uloženy. Jiní jednotlivci mohou nás také upozorniti, kde mají listiny, o nichž se domnívají, že by měly pro nás zájem, jiní konečně se nám mohou přihlásiti ke spolupráci bud dobrovolné, neb pokud prostředky umožní — mírně honorované, konečně jiní mohou i peněžně Archiv podporovati. Také za sepsání pamětí zasloužilých mužů bude Archiv povděčen.

Památka zemřelých, kteří byli činni v oborech, o něž se nám jedná, uctí pozůstalí nejlépe, když věnují Archivu určitý obnos k sepsání dějin jich životního díla, neb dějin prostředí, v němž žili.

Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce chce nezištně a soustavně sloužiti věci, pro niž byl založen. Průmysl, obchod, technické podniky a s nimi i celá veřejnost měla by si uvědomiti, že to jest ona, jíž Archiv patří a že musí proto jeho práci podporovati co nejvíce.

[1] Předsednictvo jest voleno sborem, do něhož vysílají své zástupce členové Archivu. Prvým předsedou zvolen Dr. Jar. Preiss, místopředsedy prof, Dr. Jos. Šusta a min. Ing. Lad. Novák, jednateli doc. Dr. Ing. Rud. Bárta a prof. Dr. Jos. Kazimour, pokladníkem Ing. Zdeněk Kruliš. Za tajemníka přijat em. prof. techniky Ing. Karel Zielecki, úřední místnosti jsou zatím v Technickém museu čsl., Praha IV., Hradčanské nám. č, p, 185, telef. 239–73.