l. Archiv založen, aby pečoval o zachování listinných dokladů a o jejich vědecké zpracování.

Když dnem 15. února 1932 zahajoval práci „Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce v ČSR,“[1]) byla tím vyplněna citelná mezera v československém osvětovém životě. Byli to národohospodáři (Josef Gruber 1907, Albín Bráf 1909), dějepisci (Zd. Tobolka 1907), Jos. Šusta 1910) i technikové (E. Zimmler, Jar. Veselý, Jos. Jareš, Lad. Novák a j.), kteří již mnoho let upozorňovali, že jest třeba také u nás, obdobně jako to učinili jiní národové, zříditi za účelem studia dějin výroby, obchodu, peněžnictví a techniky archiv, jenž by zachraňoval cenné listinné doklady .před zničením a přispíval k jejich zpracování. Poučka, že dějiny jsou nejlepším učitelem, platí i pro naše obory, a rovněž zde poohlédnouti se kriticky zpět přispívá k vytčení jasné a úspěšné cesty do budoucna.

Celým způsobem našeho národního osvobození koncem 18. a na počátku 19. století i dalším vývojem národního života v područí a odvislosti stalo se, že naše osvěta dostala převážně ráz literární, dějepisný a filosofický. A přece význam výroby zemědělské, řemeslné, průmyslové, obchodu, peněžnictví i technické práce vůbec tanul na mysli vůdcům všech našich generaci. Jaké úsilí bylo vsak třeba vynaložiti, kolik obtíží a překážek přemoci a vůbec jak dlouhá a trnitá jest zde cesta od myšlenky k činu a od činu k úspěchu! Dokonce ještě ani dnes, kdy spočívá již řadu let vláda v našich rukou, v celé řadě odvětví průmyslu, peněžnictví, obchodu i techniky jsme svůj zápas o samostatnost a svobodný rozvoj dosud ani nedobojovali. Tím spíše jest třeba znáti cesty, vedoucí ke zdárným výsledkům, a jsou to právě dějiny, jež nám je ukazují. Bylo by však omylem domnívati se, že znalost jich má význam jen pro ty, kteří stojí v čele naší výrobě, peněžnictví, obchodu a technice, ať již organisačně, anebo po stránce odborné a vědecké. Nikoliv. Právě na nejširších vrstvách národa záleží velmi mnoho. Vždyť bez jejich drobné, každodenní a často přehlížené práce nebylo by prostředí pro vzrůst velikánů ducha, jež národ i lidstvo potřebují. Avšak jest zapotřebí také rukou, které jejich myšlenky provedou, a hlav, u nichž naleznou porozumění. Má-li československý národ dohoniti vše, co nepřízní osudu zanedbal, a činí-li si nárok na místo na slunci, musí si osvojiti filosofii, jež neodsunuje výrobu, obchod, peněžnictví a -techniku na místo jen trpěné, musí v tom smyslu pozměniti způsob myšlení i konání, a kráčeti po cestách, jež vytyčují dějiny těchto odvětví. K tomu právě má položiti základ Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce.

2. Archiv jest řízen sborem při Technickém museu československém v Praze. Jaké má zřízení a prostředky k dosažení účele.

„Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce v ČSR.“ jest sbor, přičleněný jako samostatná skupina k Technickému museu čsl. v Praze, ve smyslu jeho stanov, členy sboru jsou zástupcové členských korporaci, dále těch ministerstev, jež poskytují subvence, zástupce Českého zemského výboru, ředitel archivu země české a kooptovaní odborníci. Mandát zástupců korporací trvá až do jeho odvolání oněmi korporacemi, jež je vyslaly. Toho času jsou to: Národohospodářský ústav při České akademii věd a umění, jenž byl i iniciátorem zřízení archivu, dále Technické museum Čsl., Masarykova akademie práce, Státní ústav historický, Ústř. spolek čsl. průmyslu cukrovarnického, Ústřední svaz čsl. průmyslníků, Ústředna čsl. obchodních a živnostenských komor a Čsl. zemědělské museum. Z těchto korporací přispívá Národohospodářský ústav a Tech. museum čsl. 5.000 Kč ročně, Zemědělské museum přispělo v r. 1933 3.000 Kč, r. 1934 1.000 Kč, Ústř. spolek čsl. průmyslu cukrovarnického přispívá 1.000 Kč, Ústř. svaz čsl. průmyslníků 500 Kč ročně. Největším podporovatelem mladého vědeckého ústavu jest ministerstvo obchodu, které poskytuje archivu subvenci 15.000 Kč ročně. Další korporace mohou býti přijaty usnesením valné schůze sboru na návrh předsednictva. Dosud úřaduje prvé předsednictvo, a to předseda Dr. Jar. Preiss, místopředsedové byv. min. Ing. Lad. Novák a byv. min. prof. Dr. Josef Šusta, prvý jednatel Doc. Dr. Ing. Rud. Bárta, druhý jednatel prof. Dr. Jos. Kazimour zemřel a jeho místo dosud není obsazeno, pokladníkem jest Ing. Zd. Kruliš. Dalšími členy předsednictva jsou: býv. odb. předn. Ing. Jos. Jareš, ředitel Technického musea čsl. Ing. Jar. Veselý a ředitel archivu země České Dr. Bedřich Jenšovský. členský příspěvek byl stanoven částkou 200 Kč ročně. Mnozí členové, uznávajíce důležitost archivu, zavázali se dobrovolně platiti příspěvek vyšší. Členy archivu jsou (podle výše příspěvku): Cukrovary Schoeller, Explosia, čsl. akc. tov. na látky výbušné, Ústř. svaz čsl. pivovarů (přispívají po 1000 Kč ročně), Báňská a hutní spol., Elektrotechnický svaz čsl., Pražská železářská spol., Sdruž. čsl. tov. na margarin, Živnostenská banka (500 Kč), Cyril Bartoň-Dobenín, Jos. Bartoň-Dobenín (250 Kč), Králodvorská cementárna, Odbor sladařského průmyslu, Dr. Hanuš Ringhoffer, Spolek pro chemickou a hutní výrobu, Starck — dolové závody, Svaz čsl. průmysl, lihovarů, Svaz majitelů dolů v ČSR., Vítkovické horní a hutni těžířstvo, E. J. Weinmann, Zemská banka (200 Kč ročně). Dále přispěli loňského roku: Baťa a. s. 150 Kč (r. 1933 2000 Kč), Neštěmické Solvayovy závody 50 Kč.

Účel Archivu, jímž jest péče o zachování pramenů dějin průmyslu, živnosti, obchodu a technické práce v ČSR a jejich vědecké zpracování, vystihuje nejlépe znění návrhu, který podali jako iniciativu k jeho založení min. prof. Dr. Jos. Šusta a Dr. Jar. Preiss r. 1928 Národohos­podářskému ústavu při české akademii věd, a z něhož pro výstižnost budiž uvedena hlavní část doslovně:

„V dějinách našeho národního obrození a vývoje, jenž se skončil vznikem samostatného státu Československého, důležitou kapitolou jest zajisté také vývoj Českého průmyslu a obchodu, zejména pokud ráznou podnikavostí jednotlivců a účelným sdružováním nabyl větších rysů a tím nevšedního významu v celkové rozvaze národní práce. Vědecky přesné a podrobné poznání rozvoje toho není však možné bez náležitého studia původních pramenů, tištěných i rukopisných, a prameny ty nenacházejí se jen ve veřejných sbírkách, jako jsou archivy státní a městské, nebo registratury obchodních komor a jiných veřejných institucí. Obraz vývoje by byl velmi kusý, kdyby k jeho poznání nepřispěly také památky, jež se nahromadily ve sbírkách soukromých, jako jsou registratury a kanceláře dolů, továren, bank, velikých domů obchodních, velkostatků a podobných podniků. Jest však obecné známo, že nahromaděné písemnosti takové, korespondence, knihy účetní a jiné z doby starší držitelům soukromým se snadno stávají přítěží, které se často sumárním skartováním zbavují. Tím hrozí hospodářskému dějepisu ztráta pramenu druhdy jedinečného a budoucí věky by nám nepochybně zazlívaly, kdybychom neučinili nic na jich soustavnou záchranu.

V cizině, zejména v Německu, Švýcařích, Belgii a Anglii, vznikly v posledních desetiletích proto rozličné ústavy, obírající se nejen odborně sbíráním tohoto spisového materiálu, nýbrž i jeho vědeckým zpracováním, jako jsou zejména archivy pro dějiny průmyslu v Kolíně n. R., v Basileji, Bruselu a Birminghamu. Podepsaný prof. Šusta dotkl se otázky té již r. 1910 v článku „Otázka archivů pro dějiny průmyslu a obchodu v Německu a u nás“ (Obzor Národohospodářský, XV., 1910 září), kde ukazoval naléhavost věcí i pro naše prostředí. Od té doby potřeba řešiti ji účelně a bez velikých odkladů však jen ještě vzrostla a zároveň ukazuje zájem i pro témata z novodobých dějin průmyslových a obchodních v kruhu odborných i ochotnických pracovníků. V programu „Technického musea pro království České“ nalézáme sice od počátku myšlenku, že jest úkolem musea toho založiti archiv, který by vedle jiných památek technických shromažďoval také „dokumenty odborného školství a archivy průmyslových podniků“. Skutečné provedení podnětu toho narazilo však na rozličné překážky, zejména finančního rázu, takže již v roce 1909 ve schůzi Zemské komise statistické se uvažovalo o tom, aby zřízení samostatného archivu průmyslového vývoje v království Českém se zvláštním zřetelem k velkoprůmyslu vzal na sebe Zemský archiv pro království České. Než ani tento podnět nemohl býti proveden a doba dnešní by ostatně žádala rozšíření práce na oblast celé naší republiky a nikoliv jen na někdejší království České. Nezbývá proto než uvažovati znova o otázce v plném jejím rozsahu hledati řešení, které by bylo vhodné pro naše poměry a při němž by v náležitou součinnost byly uvedeny jak orgány veřejného archivnictví a vědecké kruhy odborné, tak i průmyslové i odborné organisace a vůbec všichni činitelé, jichž se věc týká.“

Prostředky k dosažení účele Archivu vyjmenovává čl. 4 zatímního základního řádu. Jsou to:

1. soupis pramenů listinných i literárních,

2. sbírání těchto pramenů, přijímání jich do vlastnictví, uschování neb ochrany a jich vědecké pořádání,

3. vědecké badání, zpracování dějinného obsahu pramenů,

4. publikace výsledků dějinného badání,

5. podávání odborných rad a posudků,

6. propaganda všeho druhu pro zachování památek tohoto oboru a jich cenění ve veřejnosti doma i v cizině, na př. výstavami, rozhlasem, přednáškami a pod.

3. Tajemnický úřad Archivu.

Kdežto sbor a jeho předsednictvo jsou především správními orgány Archivu, jest svěřena odborná práce úředníkům. Bohužel nedovolují dosud peněžní poměry Archivu odměňovati velkou práci těchto mužů tak, jak by si její hodnota a jejich píle zasluhovala. Ba možno říci, že tito odborníci pracují s láskou k věci a s nadšením vskutku obětavým.

V čele tajemnického úřadu jest profesor dr. Bedřich Mendl, profesor hospodářských dějin Karlovy university a ředitel Státního ústavu historického. Jeho úkolem jest především péče o řádný průběh celého úřadování, jak správního, tak i odborného. On přiděluje i kontroluje činnost svých spolupracovníků. Jsou to nyní místotajemníci PhDr. Jan Klepl, Ing. Jar. Dolenský a PhDr. Frant. Beneš. Prvému místotajemníku jest svěřena převážné odborná práce archivářská, pořádání registratur Archivu odevzdaných, evidence odborné práce dějepisné, jakož i kancelářská agenda. Druhý místotajemník má na starosti všechny věci, při nichž jest třeba technika: oceňuje, třídí a posuzuje získané plány, sestavuje k nim vysvětlivky, pořádá pozůstalosti vynikajících techniků i technické registratury, které Archivu byly odevzdány. Třetí místotajemník jest zaměstnán opatřováním, rozmnožováním a pořádáním sbírky výstřižků národohospodářsky i technicky významných článků z denního tisku. Za tím účelem zpracovává denně 15 deníků, v kterémžto počtu jsou zahrnuty všechny čelné naše deníky.

Místnosti Archivu jsou v budově Archivu země České, Praha IV., Belcrediho tř. č. 5, telefon č. 721–98, 728–47, 752–49. Sem mohou také zájemci docházeti a osobně vyříditi své záležitosti s tajemníkem neb místotajemníky průmyslového archivu, jak je zkráceně nazýván Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce. Hlavní výhodou jest, že průmyslový archiv má zde vše, co ke svým pracím potřebuje. Děkujeme za to především iniciativě zemřelého přísedícího zemského výboru prof. dr. Jos. Kazimoura a porozumění jak přísedícího řed. E. Hlavatého a v. r. dr. K. Krčmy, tak ředitele Archivu země České dr. Bedřicha Jenšovského. Jsou zde jednak kancelářské místnosti, v nichž písemnosti jsou tříděny a popisovány, jednak konservační dílna, ve které písemnosti jsou odborně konservovány, a pak zejména jsou tu velká archivní skladiště. Plány jsou ukládány do zvláštních, k tomu účelu konstruovaných kovových skříní. Písemnosti ostatní se ukládají do lepenkových krabic a staví se do kovových regálů. O bezpečnost jest po všech stránkách dokonale postaráno. Skladiště nemá vůbec oken, ve zdích jsou modré skleněné cihly, takže prach nemůže vnikati a modré světlo hubí organismy ničící papír. Průmyslový archiv má také příruční knihovnu. Čítá 750 svazků, mezi nimi zejména čelné zahraniční časopisy tohoto oboru.

4. Poradní a pracovní sbor Archivu.

Úkoly Archivu a práce, které jest nutno vykonati, jsou tak rozsáhlé a mnohotvárné a zasahují do tolika rozličných odvětví, že není vůbec možno, aby je tajemnický úřad zastal sám. Aby právě bylo zde odborných pomocníků, kteří radou tak i hlavně činem by přispěli a spolupracovali, za tím účelem zřízen byl r. 1933 Poradní a pracovní sbor Archivu. Jest snahou, aby se v něm shromáždili všichni, kteří věnuji pozornost dějinám průmyslu, živností, peněžnictví, obchodu i technické práce, a to jak dějepisci, tak zejména i mužové z praxe. Každý, kdo se chce věnovati záslužnému úkolu sbírání starých listinných dokladů pro Archiv, jest vítán a může býti jmenován předsednictvem Členem Poradního a pracovního sboru. Členy toho sboru možno nazvati „dopisujícími členy Archivu“. Kolik máme v našich vlastech mužů, kteří se zájmem hledí na dějiny oboru jim drahého; kolik mladých sil, jež začínají a rády by se i po odborné stránce uplatnily, aby se jim vzestup usnadnil; kolik pensistů, kteří rádi vzpomínají na zašlé časy. Všichni ti měli by se ihned tajemnickému úřadu Archivu, Praha IV., Belcrediho tř. č. 5, hlásiti ke spolupráci, ať již osobně nebo písemně. Jisté najdou v činnosti, na níž by se dohodli, osvěženi i uspokojeni, avšak hlavně: vykonají záslužné dílo, pomohou stavěti na velké budově Archivu.

Potřebujeme nejen odborníky v jednotlivých odvětvích průmyslu, zemědělství, živností, obchodu, peněžnictví i technické práce, kteří by poradili, na koho se obrátiti o darování neb alespoň svěření k uložení starých dokladů účetních, korespondence, záznamních i jiných knih, nýbrž potřebujeme takovéto příznivce i v jednotlivých krajích republiky, bez rozdílu řeči, jež v nich má převahu. Jak jinak mohli bychom jednou zpracovati hospodářské a technické dějiny hlavních území našeho státu!

Ke sběratelské činnosti patří také zaznamenávání pamětí starých zasloužilých neb zkušených lidí. Rovněž zde neobejde se Archiv bez dobrovolných pracovníků, kteří se sami přihlásí, a po odborném poučení, jež jim tajemnický úřad Archivu sdělí, zaznamenají z vyprávění oněch mužů vše, co má dějepisný, osvětový i odborný význam. Kolik práce, jaké rozsáhlé pracovní možnosti, jaká snadná příležitost prospěti touto prací národu!

Dosud byli dopisujícími členy Archivu jmenováni a funkci tu přijali:

Prof. Alois Adamus, městský archivář, Mor. Ostrava; F. Augustin, vrch. řed. Západoč. tov. kaolin., Praha; Dr. Ing. Jindřich Barvík, vrch. báňský rada a přednosta revír. báň. úřadu, Brno; Dr. Fr. Benda, odb. přednosta min. obchodu, Praha; Dr. Josef Bergl, odb. rada v archivu min. vnitra, Praha; Dr. Fr. Čada, profesor university Masarykovy, Brno; Dr. Karel Černohorský, ředitel musea, Opava; Dr. Václav Černý, rada čsl. st. archivu zemědělského, Praha; Dr. Julius Diviš, vládni rada v. v., Příbram; Jan Fejfar, kom. rada a továrník, Studenec; Dr. Karel Herain, ředitel uměl.-prům. musea, Praha; Ing. Karel Hineis, vrch. ředitel keramických závodů akc.j Rakovník; Ing. Ivan Houdek, ředitel továrny, Ružomberok; Dr. Bedřich Jenšovský, vrchní archivní rada a ředitel Archivu země České, Praha; Dr. Josef Jirsák, vrch. odb. rada min. obchodu, Praha; Dr. Karel Kazbunda, docent university Karlovy a odb. rada min. žánr. věcí, Praha; Ing. František Kolařík, generál, Praha; Dr. Adolf Krejčík, ředitel čsl. st. archivu zeměděl., Praha; Doc. Ing. Arch. Dr. Vojtěch Krch, úř. aut. civ. inž. pro archit. a stavby pozemní, Praha; Ing. Frant. Křeček, asist. vyš. uč. technického, Praha; Ing. Bedřich Mansfeld, ředitel Jednoty prům. a gen. tajemník Masarykovy akademie práce, Praha; Dr. Jindřich Mayer, tajemník Obch. a živn. komory, Brno; Dr. Josef Matoušek, zem. vicearchivář, Praha; Dr. Jan Moravek, archivář pražského hradu a vrch. rada min. školství, Praha; Dr. Ladislav Navrátil, vrch. rada min. obchodu, Praha; Ing. Jos. Nydrle, přednosta Lesnického musea, Praha; Dr. mont. František Písek, profesor vysoké školy technické, Brno; prof. Bedřich Profeld, městský archivář, Náchod; Dr. Jaroslav Prokeš, docent university Karlovy a ředitel archivu min. vnitra, Praha; Dr. Daniel Rapant, profesor university Komenského a krajinský archivář, Bratislava; Ing. Vladimír Ringes, vrch. těch. komisař min. železnic, Praha; Dr. Frant. Roubík, docent university Karlovy a rada archivu ministerstva vnitra, Praha; Ing. Frant. Smékal, Praha; Ing. Josef Stránský, živnostenský inspektor, Pardubice; Ing. A. Svoboda, ředitel cementárny, Praha; Ing. Artuš Sýkora, ředitel průmyslového ústavu Obch. a živu. komory, Praha; Dr. Jindřich Šebánek, docent univ. Masarykovy a archivář země Moravské, Brno; Jindřich Šindelář, ředitel archivu minist. železnic, Praha; Dr. Zdeněk Štangler, min. rada min. zahraničí, Praha; Ing. Jaroslav Trnka, rada min. zemědělství, Praha; Dr. Jan Třebický, president Obch. a živn. komory, Praha; Ing. Robert Urban, ředitel ťrstavu pro zvelebování živností v. v., Praha; Ing. Jaroslav Veselý, ředitel Technického musea čsl., Praha; Dr. Quido Vetter, profesor univ. Karlovy, Praha; Dr. Ing. Karel Vnuk, iiř. aut. civ. inženýr pro techn. chemii, Praha; Dr. Josef Volf, vrch. ředitel knihovny Nár. musea, Praha; V. Wlček, kom. rada a gen. řed. v. v., Praha; prof. Ing. Robert Zielecki, ředitel Škodových závodů v. v., Praha; Ing. Dr, h. c. Emil Zimmler, odb. přednosta minist. věř. prací v. v., Praha; František Zuman, vrchní finanční rada v. v., Stará Boleslav.

Čtenáři tohoto seznamu jest jistě na prvý pohled patrno, jak mnoho oborů i krajů čeká na to, až se nám přihlásí pro ně dobrovolní spolupracovníci, a buď přihlásí se sám, anebo získá neb alespoň doporučí nám toho, koho potřebujeme, máme-li dostáti všem. vytčeným úkolům.

5. Práce, Archivem již vykonané.

Ačkoliv náš Archiv není nijak zvláště nadán pozemskými statky a jeho existence umožňuje se především porozuměním několika spolků a obětavosti členů tajemnického úřadu i Poradního a pracovního sboru, přece jen vykonal již od svého založení hezký kus práce.

Nehledě k činnosti organisační, buďtež vyjmenovány hlavně tyto úseky činnosti:

1. Písemnosti v Archivu uložené. Jednotlivé fondy jsou uvedeny v tom pořádku, jak v Archivu byly pořádány.

1. Získána registratura Obchodní a živnostenské komory v Praze. Uspořádal Dr. Jan Klepl (uspořádání jest až na menší zlomek již hotovo). Registratura čítá na 570 krabic spisů v rozsahu let 1850—1926, 1 fascikl spisů českého směnečného a merkantilního soudu z let 1820—1850, a 75 sv. podacích protokolů. Rozdělena je do dvou velikých oddělení, 1850 až 1890, 1890 až 1926. Rozdělení toto i celé pořádání provedeno bylo podle původních notačních klíčů, v prvé části jest kostrou systém chronologický (teprve uvnitř jest uložení věcné), od r. 1890 rozdělena celá látka věcně.

2. Pozůstalost prof. K. V. Zengera. Dokumenty, korespondence, vlastní publikace, fotografie, diapositivy a j. Obsahuje zejména dokumenty o vědeckých počátcích slavného našeho fysika a tisíce fotografií slunce, které prováděl Zenger od r. 1874 až do r. 1902. Pořádal Ing. Fr. Křeček.

3. Pozůstalost prof. Hrabáka. Dokumenty, korespondence, rukopisy, vlastní publikace tohoto známého montanisty. Pořádali Ing. Fr. Křeček a Dr. Fr. Beneš.

4. Pozůstalost vrch. Ing. Bedřicha Nedomy obsahuje technické výkresy s poznámkovým materiálem zejména z oboru výroby parních, strojů, zařízení cukrovarů, pivovarů a j. z let sedmdesátých a osmdesátých minulého století, kdy Ing. B. Nedoma měl význačné postavení v Českomoravské továrně. Výkresy byly v Archivu konservovány. Pořádal Ing. Jaroslav Dolenský.

5. Pozůstalost Ing. J. V. Diviše, ředitele cukrovaru v Přelouči. Technická pojednání, historické články a korespondence zasloužilého spisovatele a vynálezce cukrovarnického. Uspořádal Ing. Jar. Dolenský.

6. Registratura továrny „Cosmanos“. Ze slavné továrny, která dlouho stála v popředí českého textilního průmyslu, byly Archivu odevzdány pozůstatky registratury, které v kusých ojedinělých zlomcích zaujímají časový úsek téměř celého 19. století. Uspořádal Dr. Jan Klepl.

7. Depositum Báňské a hutní společnosti. Technické výkresy, výpočty, kalkulace různých staveb železných, pozemních i mostních od let šedesátých 19. stol. do r. 1906. Uspořádal Ing. Fr. Křeček.

8. Technické výkresy ze strojíren C. F. Breitfeld, Breitfeld a Ewans, Breitfeld a Daněk od čtyřicátých let, strojírny Ruston a spol. od let padesátých a z archivu Českomoravské z let padesátých až sedmdesátých minulého století. Uspořádal Ing. Jar. Dolenský.

9. Stavitelské výkresy arch. Const. Mračka, který byl původně stavitelem v Praze a naposled ředitelem státní průmyslové školy v Jaroměři. Uspořádal Ing. J. Dolenský.

10. Pozůstalost Ing. Fr. Péra, spisovatele a ředitele vyšší průmyslové školy v Praze: rukopisy techn. prací, technické posudky a výkresy. Uspořádal Ing. Dolenský.

11. Pozůstalost Ing. Jana Hofmana, stavitele na Smíchově. Písemnosti a projekty z jeho veřejné úřední činnosti i z činnosti u soukromých firem a jiné. Uspořádal Ing. J. Dolenský.

12. Cementárna v Podole. Výkresy budov, strojního zařízení a cementářských pecí podolské cementárny od roku 1870. Uspořádal Ing. J. Dolenský. Sestavení vysvětlení se ujal řed. Svoboda a Doc. Dr. Ing. R. Bárta.

13. Česká matice technická. Spisy, týkající se zřízení nejvyššího ústředí pro technické vědy a práce. Původní uspořádání České matice technické.

14. Mapy a plány dolů a hutí v Jáchymově. Důlní. mapy z let 1589 až 1853. Plány starých důlních budov, těžných zařízení, čerpadel a pod. Vzácné tyto památky byly Archivem odborně konservovány.

13. Pozůstalost po J. Knejflovi, vynikajícím odborníku cihlářském a cementářském. Uspořádání se ujal Doc. Dr. Ing. R. Bárta.

Dalších fondů zatím neuvádíme, poněvadž pořádáni není dosud skončeno. Naproti tomu nutno tu uvésti, že péčí a nákladem Archivu byl uspořádán archiv Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách. Stalo se tak u příležitosti stého výročí zasloužilé této instituce, k její poctě, aby její písemnosti byly trvale uchovány a zpřístupněny vědeckému badání, Práci tu z uložení archivu provedl Dr. Jan Klepl.

Od r. 1935 se zřizuje odbočka Archivu v Brně, jejíž vedení přijal Dr. Jindřich Šebánek, archivář při Archivu země moravskoslezské a docent university Masarykovy. R. 1934 byla podniknuta akce pro záchranu starých písemností průmyslových na Slovensku a byly navázány styky s tamějšími odbornými a kulturními institucemi. Archiv usiluje o to, aby i na Slovensku zřízena byla jeho odbočka.

1. činnost publikační.

1. Archiv zúčastnil se oslavy stého výročí Jednoty také spoluprací a podporou při publikaci „Sto let Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách 1833—1933. Sborník statí o vzniku, vývoji a působení Jednoty průmyslové“. Z úředníků Archivu pracovali na Sborníku Univ. prof. Dr. Bedřich Mendl a Dr. Jan Klepl.

2. Archiv umožnil vydání práce nejlepšího znalce našeho rukodělného papírnického průmyslu Frant. Zumana „Pootavské papírny“. Práce vyšla ve Věstníku Král. české společnosti nauk a také zvlášť jako členská prémie Archivu na rok 1934.

3. V dohledné době vyjde jako další svazek publikací Archivu pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce v ČSR „život na staré huti“ z pera známého sklářského odborného spisovatele Jana Bárty z Lednických Rovní na Slovensku. V pojednání tom, jež obdrží členové Archivu, jeho poradního sboru i příznivci, kteří na nás pamatují peněžně, zdarma, popisuje se život ve sklářské huti za starých slavných dob.

1. Výstřižkový archiv.

Výstřižkový archiv jest soustavnou sbírkou výstřižků národohospodářsky a technicky významných článků a zpráv z denního tisku. Výstřižky jsou tříděny do těchto skupin:

I. Průmysl: 1. Stav průmyslové výroby všeobecně. 2. Zaměstnanost průmyslu, provoz, stávky, výluky. 3. Velké továrny. 4. Odbyt prům. výrobků, vývoz, dovoz. 5. Obory prům. výroby. 6. Obory potravinářské. 7. Průmysl lokálně, osobnosti, historie.

II. Obchod: 1. Obchodní politika, ministerstvo obchodu. 2. Kartely, syndikáty, monopoly. 3. Obchodní společ., obchod. domy. 4. Cla, kontingenty, kompensace. 5. Doprava zboží. 6. Obchodní styky, smlouvy. 7. Trhy, výstavy, propagace. 8. Ceny, zásobování. 9. Obch. ústavy, společnosti.

III. Peněžní obchod: 1. Politika finanční. 2. Peněžní trh, úvěr, úrok. 3. Peněžní ústavy.

IV. Hospodářství.

V. Technické práce.

6. Jak možno, aby zájemce práci Archivu podpořil.

Předsednictvo Archivu nejen že nemá v úmyslu vylučovati spolupráci veřejnosti, nýbrž naopak o ní žádá. Samozřejmě může každý zájemce prospěti práci Archivu jiným způsobem :

1. Korporace, hlavně odborné stavovské spolky měly by se všechny hlasití za členy Archivu. I v dnešní těžké hospodářské době měly by najíti aspoň nějaký peníz na práci, určenou jich dějinám. Jest kulturní povinností všech odborných korporací v oborech jednotlivých průmyslů, obchodu, živností, zemědělství a techniky, aby se informovaly v sekretariátu Archivu (Praha IV., Belcrediho 5, budova Archivu země České) nebo v Technickém museu československém o členském příspěvku, a pak, aby za členy se přihlásily.

Také však jednotlivci mohou se státi členy Archivu, jsou-li přijati.

2. Archivy všeho druhu měly by náš Archiv upozorniti na materiál u nich uložený a jeho se týkající. Očekáváme, že ostatní archivy budou si k nám počínati bratrsky a také radou a náměty s námi spolupracovati, podobně, jako jest úmyslem a programem Archivu vůči nim.

Musea, odborné školy, městské úřady, živnostenské inspektoráty a to nejen v Praze, nýbrž právě hlavně mimo ni, měly by s Archivem ihned vejíti ve spojeni.

3. Průmyslové závody a j. měly by jednak pověřiti některého ze svých úředníků, neb nejlépe i některého z pensistů, kteří mnohé z dějin závodu sami pamatují, aby podle pokynů, jež by si vyžádali u našeho Archivu shledali historické doklady jich závodů se týkajících, nám je věnovali, anebo je také sami zpracovali a uveřejnili, To hodí se zejména u příležitosti oslav 25, 50 neb i víceletého trvání podniku, nebo k jubileu majitelů neb vynikajících pracovníků závodu. Doufáme, že u větších i menších průmyslových i jiných závodů najdeme v tomto smyslu; porozumění — již také proto, že bude obdobná publikace pro ně výbornou reklamou.

4. Avšak také jednotlivci mohou Archivu velmi prospěti. Leckdo má doma různé doklady, jež by pro nás měly význam. Jedná se zejména o rodiny mužů, kteří vynikli v oborech, jichž dějinám se náš Archiv bude věnovati. Takové listiny, ať již jde o korespondenci neb jiné, ztrácejí postupně na rodinném významu, mohou také vzíti újmu a proto bude jen prozíravým, když budou našemu Archivu buď věnovány neb alespoň v něm uloženy. Jiní jednotlivci mohou nás také upozorniti, kde mají listiny, o nichž se domnívají, že by měly pro nás zájem, jiní konečně se nám mohou přihlásiti ke spolupráci buď dobrovolné, neb pokud prostředky umožní — mírně honorované, konečně jiní mohou i peněžně Archiv podporovati. Také za sepsání pamětí zasloužilých mužů bude Archiv povděčen.

Památka zemřelých, kteří byli činní v oborech, o než se nám jedná, uctí pozůstalí nejlépe, když věnují Archivu určitý obnos k sepsání dějin jich životního díla, neb dějin prostředí, v němž žili.

Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce chce nezištně a soustavné sloužiti věci, pro niž byl založen. Průmysl, obchod, technické podniky a s nimi i celá veřejnost měla by si uvědomiti, že to jest ona, jíž Archiv patří, a že musí proto jeho práci podporovati co nejvíce.

[1] R. Bárta: Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce v ČSR., zvl. otisk z Průmyslového věstníku 1932.