Představa archivů je spojena se sežloutlými papíry, pergameny a tlustými folianty v kožených deskách. Ani si při tam neuvědomujeme, že nejmladší obor lidské činnosti, technická práce, začíná již také míti své žloutnoucí archivalie. Máme-li na mysli jen naši zemi, je tomu již více než století, co zde byly založeny prvé průmyslové závody v tom smyslu, jak si dnes průmysl představujeme.

Počátky průmyslu hornického a hutnického jsou ovšem o hodně starší, v majetku archivu pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce jsou na př. hornické mapy ze stol. 17. a 18., jedna z nich, mapa horního revíru jáchymovského, z r. 1655, a dále četné výkresy současného strojního zařízení těžného a čerpacího. Ale máme-li na mysli průmysl strojírenský, tu první závod tohoto druhu založili u nás Angličané, bratři Thomasové roku 1832. Původně byl závod založen v Liberci a z obchodních důvodů přeložen do Libně u Prahy. Vyráběl stroje parní a textilní. Později firma rozšířena a změněna na Ruston & Evans. Jiný z nejstarších pražských závodů, Ringhoferův, založen na Smíchově roku 1852. Před tím, již v roce 1820 zřídil Josef Ringhofer měděné hamry v Kamenici u Jílového. Roku 1854 založili Vincenc Daněk a Josef Götzel továrnu na stroje pod jménem Daněk & Co., základ to později proslulé Daňkovky. V následujících letech založeno již více závodů, tak Lüsse, Märky, Bernard v Karlíně, Havelka a Mész v Karlíně, Kohout a Prokopec na Smíchově, Carow a jiní. Současně vzniklo mnoho menších závodů, které vyráběly drobnou mechaniku a čerpadla, z nichž některé pracuji dodnes. Velkým impulsem pro další zakládání strojnických závodů byl též netušený rozmach průmyslu cukrovarnického, který nastal po válce v roce 1866. Vzpomínky na idylické začátky našeho cukrovarnictví zachytil ve svých pamětech vynikající odborník cukrovarnický Ing. V. Diviš, jehož pozůstalost jest rovněž uložena a zajištěna v archivu. V těchto letech, začátkem roku 1871 založena též „První českomoravská továrna na stroje v Praze“, a rovněž známý závod Škodův vznikl v téže době zakoupením Waldštýnské strojírny v Plzni E. Škodou, pak založena strojírna Bolzano, Tedesco & spol. ve Slaném. Zajímavý je též osud a pád průmyslového podnikání dr. Strousberga v Holoubkově a na Zbirožsku, rovněž z této doby.

Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce, před čtyřmi lety ustavený, vzal si za úkol, kromě jiných povinností, již z názvu patrných, jednak uchovati písemné památky, technické výkresy, fotografie a vůbec všechny dosažitelné doklady o vývoji technické činnosti na území československého státu, jednak zpracovati a publikovati historii tohoto vývoje a sledovati i vývoj současný.

V poměru k ostatním disciplinám české práce, víme toho o našich technických pracovnících, vědeckých i praktických, velmi málo. Byli mezi nimi lidé úžasné píle a tvořivosti, o kterých dnešní technická generace neví docela ničeho. Jak jinak je na př. postaráno o naše literáty, některé z nich významu velmi pomíjejícího, jichž práce se někdy ani nedá porovnati s prací a předpoklady, které vůdčí technická práce vyžaduje. A oceňujeme-li s porozuměním kvalitu a kvantitu této práce, máme mnohý důvod pro to, aby nebyla zapomenuta. Je nutno vyhledat a zachovat doklady této činnosti našich techniků, abychom jednou mohli dokázati, že ani na tomto poli nebyli jsme pozadu, ale naopak stáli v předních řadách průkopníků technického pokroku průmyslové Evropy. Archiv pro dějiny průmyslu má již většinou shromážděny technické výkresy z archivů význačnějších našich strojíren z počátku XIX. století, jako Ruston, Daněk a spol., První českomoravská továrna na stroje a j.

Tyto výkresy dávají nám nahlédnouti ve značné míře do práce tehdejších techniků, současně nás poučují o tom, co naše továrny tehdy vyráběly a při srovnání s dneškem můžeme též posouditi velikost pokroku technické práce.

Jsou mezi nimi některé věci opravdu unikátní. Tak na př. několik výkresů, velmi pěkně provedených, parních strojů t. zv. Cornwallských, dnes již většině techniků neznámých. Byly to obyčejně hodně rozměrné parní válce, jednočinné, přímo postavené nad šachtou. Na prodloužené pístní tyči, která sahala až ke dnu šachty, byla zavěšena řada jednočinných pístových čerpadel na vodu, která si vodu postupně přečerpávala až k povrchu. Pracovní zdvih parního stroje byl směrem nahoru, zpětný chod dál se vlastní vahou těžké pístní tyče a obvykle byl využit k získání vakua v prostoru nad pístem pro kondensaci. Velmi zajímavý a značně komplikovaný byl parní rozvod, zde pěkně a názorně prokreslený. Vůbec většina tehdejších technických výkresů vyniká přímo malířským provedením.

Již dosavadní sbírky archivu poskytují nám dosti ucelený obraz o české průmyslové činnosti v XIX. století, zvláště v oboru výroby parních strojů a strojů pro cukrovary. Je zajímavo, že na př. strojírna Rustonova byla z prvních závodů, které zavedly výrobu parních strojů s rozvodem Corlissovým. Roku 1857 dodala první stroj s tímto rozvodem.

O oblibě tohoto rozvodu svědčí řada konstrukčních výkresů jak z archivu továrny Ruston, tak i jiných závodů; zvláště nalézáme propracovány různé typy Corlissova rozvodu v pozůstalosti vrch. inž. B. Nedomy z býv. První českomoravské továrny na stroje. Tato pozůstalost je velmi obsáhlá a svědčí o velké píli a pracovitosti autorově.

Aby Archiv mohl plniti dále své poslání, je nutno, aby měl též mezi našimi techniky spolupracovníky, kteří by mu pomohli na svých místech zachovati a vyhledati všechny dostupné staré písemnosti, obchodní registratury a technické výkresy ze svých závodů, po případě ze závodů, které fusí byly přičleněny aneb vůbec přestaly pracovati.

Podle našich zkušenosti je již nejvyšší čas přikročiti k zachování těchto památek průmyslového vývoje, nemají-li býti co nejdříve úplně zničeny a ztraceny, zmařena tak možnost zachytiti historicky průmyslový a obchodní růst našich zemi, tvořivou činnost našich techniků a zachovati historické vědě materiál, na jehož podkladě by mohla podati pak ucelený obraz dějin hospodářského vývoje našeho národa včleněním historie jeho průmyslového podnikání. A pro tento vývoj je zvláště charakteristické století devatenácté, ve kterém, na rozdíl od dnešní světové standardisace a typisace, v technickém podnikání bylo hodně místního a národního svérázu.