Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce v Praze zůstal po celou válku ústavem ryze českým a byl proto německou nepřízní v mnohém ohledu těžce postižen. Nejbolestnější ztráty utrpěl po stránce osobní. Již 28. září 1940 zahynul jako oběť nacismu tajemník Archivu Bedřich Mendl, profesor hospodářských dějin na Karlově universitě, 12. března 1942 byl umučen v Osvětimi člen výboru Dr. Bedřich Jenšovský, ředitel Českého zemského archivu a 27. května 1945 nás opustil místopředseda prof. Josef Šusta. Šusta, historik světového formátu, který již r. 1910 a pak při jeho založení r. 1932 vytkl nutnost zříditi archiv i základní směrnice jeho programu, které jsou patrné dodnes, a s láskou o něj pečoval zejména v těžkých dobách válečných. Mendl věnoval mladému ústavu, zápolícímu stále s hmotným nedostatkem a nevalným porozuměním veřejnosti, své síly s neúmornou obětavostí a nevšedním důvtipem až do své předčasné smrti. Ředitel Jenšovský poskytl Archivu zejména vítané přístřeší v moderní budově zemského archivu. O oddanosti, kterou chovali oba učenci, Šusta a Mendl k Archivu svědčí i to, že ještě den před svým odchodem uvažovali a rozmlouvali o jeho budoucnosti. Dlužno také připomenout, že jednatel Archivu prof. Rudolf Bárta prošel koncentračním táborem v Osvětimi. Poslední rok války byl i tajemník Archivu nasazen do válečného průmyslu.

Citelné škody způsobila okupace Archivu také v ohledu hmotném. Z 30 našich členských korporací a firem r. 1938 nás v průběhu války opustilo 12, když se jejich vedení zmocnili Němci. Různé šikany trpěl Archiv při stěhování archiválií i jinak. Vydání hotové již publikace Florovského bylo r. 1941 zakázáno a sazba rozmetána. Celková hmotná škoda, způsobená Archivu okupací ve výši zhruba 160.000,–Kč, jest velmi citelná při skrovných jeho možnostech finančních.

Naproti tomu se Archivu podařilo zachovati všechny svěřené mu archivní fondy a to i ty, které t. ř. archivní rozlukou, provedenou začátkem války, si Němci přivlastnili. Jedině 21 z 62 vzácných jáchymovských map byl Archiv německým vedením zemského archivu a archivu min. vnitra donucen zapůjčit vrch. hornímu úřadu ve Freibergu v Sasku. Výkresy ty, jejichž snímky jsme si ovšem předem opatřili, jsme již vícekrát za války vymáhali a nyní pátráme po nich se zvýšeným důrazem.

Od r. 1939 do r. 1944 Archiv také, nikoli bez obtíží, získal a odborně spořádal a inventarisoval 80 nových fondů a tím valnou většinu z nich zachránil před jistou zkázou. Jsou mezi nimi rozsáhlé celky, jako registratura Obchodní a živnostenské komory v Olomouci, Jihočeského sboru národohospodářského a další části archivu pražské obchodní komory, zejména vymazané firmy z obchodního rejstříku, množství cenných písemných pozůstalostí /A. Běhounka, cukrovarníků Anderlíka, V. Diviše, K. C. Neumanna a V. Flégla, J. Herolda, sochaře K. Holuba, arch. B. Jenšovského, pivovarníka O. E. Krofty, K. Kruise, Josefa Lowaga, A. Nydrleho, Krist. Petrlíka, mont. R. Sládečka, pražského kupce J. V. Šulce, obchodníka v Jindř. Hradci V. Třebického, lékaře Dr. V. Weitenwebra, prof. J. N. a J. Woldřicha/ a zajímavých rukopisných pamětí /Dr. Ing. J. Bašty, cukrov. úředníka Jos. Kratochvíla,že­lezničáře V. Martínka, Ing. Karla Petrlíka, řezníka Vojtěcha Plačka, cukrovar. úředníka Jana Puce, Ing. K. Schleydra, Ing. B. Trojana, skláře Al. Welze, Dr. E. Zimmlera/ a jiné, jak jsme je ve svých výročních zprávách zaznamenali.

Zároveň se Archiv snažil působit propagací i odbornými pokyny při budování archivů podnikových. Ve spolupráci s Hosp. skupinou báňského průmyslu připravil Archiv na dny 4. a 5. září 1944 kurs pro archiváře podnikových archivů báňských. Opatření plynoucí z totálního nasazení znemožnila pořádání tohoto kursu. 8 přednášek však bylo otištěno v časopise Uhlí. Dlužno říci, že touto svou akcí, provázenou obtížemi i nepřízní zachránil Archiv rozsáhlé množství dokumentární látky o vývoji našeho hospodářství a techniky a brzdil tak sběr starého papíru pro potřeby válečné. Zároveň však tím také položil teoretický základ pro další, nad jiné naléhavé úkoly na tomto poli. Tak např. k sepisování t. řeč. „dějin závodů“, jak doporučuje nyní Ústřední rada odborů – mají-li dějiny ty přinésti výsledky vskutku hodnotné a objektivní – nelze přikročiti bez soustavného zvládnutí, odborného spořádání a inventarizace historicky cenných písemností v jednotlivých závodech t. j. bez řádného vybudování závodních nebo podnikových archivů.

Ani na vědeckém poli Archiv za války nezahálel. Na začátku okupace vydal šest publikací (Klepl-Mendl-Veselý, Tři stati z dějin hospodářství a techniky v našich zemích, Dolenský jaroslav, Ing. B. Nedoma, Křeček František, Prof. K. V. Zenger, Klepl Jan, Počátky továrního průmyslu lnářského v našich zemích, Novák Ladislav, Rodina vynálezců, Veselý Jaroslav, Křižíkova obloukovka a informační spisek: Klepl, Hospodářské archivy v cizině a u nás. Pak připravoval k tisku řadu závažných prací, které vyjdou, jakmile to dovolí poměry vydavatelské a finanční a byl rozmanitě nápomocen četným badatelům cizím. Pokud mu možnosti dovolovaly pokračoval ve výzkumu cizích archivů, v soustavné sbírce výstřižků i doplňoval svou archivní knihovnu a sbírku drobných tisků, jejichž programem jsou dějiny průmyslu a obchodu u nás zejména v posledních dvou stoletích.

Z fondů uložených v Archivu r. 1945 lze připomenouti zejména čtyři vzácné soubory písemných památek firmy Märky, Broumovský a Schulz v Hradci Králové a v Adamově (zal. 1874) a bývalé pražské Rustonky, zal. r. 1832, které Archiv získal jednak od Českého techn. musea, jednak z majetků zabaveného Němcům po revoluci. Archiválie ty, dnes již spořádané a inventarisované, budou základním pramenem pro vylíčení dějin těchto našich významných závodů strojírenských, pohlcených později Škodovými závody. Velmi rozsáhlá je registratura staré pražské slévárny Kudliczovy později V. A. Křídlo, do počátku minulého století sahá kniha zápisů o usneseních s opisy korespondence Společnosti hr. Jiřího Buquoye a Huberta Blanqueta v Praze, která se zabývala textilním a sklářským obchodem, z let 1819–1821. Cenné paměti Baštovy a Schleyderovy doplňují nově získané Železniční vzpomínky Jana Roháčka. Týž autor svěřil Archivu také původní vylíčení historie býv. železárny v Hedvikově.

Hned po revoluci 15. a 23. května vydal Archiv výzvu, uveřejněnou také v denním tisku, určenou především závodním radám, která nabádala k tomu, aby nebyl ničen cenný písemný materiál, uložený v registraturách průmyslových podniků, jakož i historicky cenné písemnosti soukromé. Zároveň se Archiv obrátil na řadu firem a úřadů s žádostí, aby mu byly odevzdány knihy a tisky hospodářského a technického obsahu, které ztratily svůj praktický význam, zůstávají však historickým dokumentem svého druhu a budou jednou nutným pramenem pro bádání hospodářsko a technicko historické. Zejména Báňská a hutní společnost odevzdala Archivu na tuto výzvu velké množství této literatury, která se postupně zpracovává.

Kniha Florovského „České sukno na východoevropském trhu v XVI. a XVIII. století“ jest již vysázena a vyjde po prázdninách, na podzim vyjde také, lze doufat, významná práce Bedřicha Mendla „Dějiny řemesel a obchodu v městech Pražských“ doplněná vyčerpávající bibliografií zvěčnělého, jejíž rukopis leží v tiskárně již několik měsíců. Z publikací připravovaných lze připomenouti zejména paměti našeho nejvýznamnějšího vynálezce Františka Křižíka. Archiv je také zastoupen v redakci Časopisu pro dějiny techniky a reálných věd, připravovaného SIA i v redakci hospodářsko historické knižnice, kterou bude vydávat Melantrich.

Netřeba snad zde sledovat podrobně další práci Archivu v uplynulém roce. Dlužno však naproti tomu připomenouti, že úkoly Archivu jsou dnes naléhavější a naše odpovědnost před budoucím badatelem i celou naší národní veřejností naléhavější než kdykoliv dříve.

Postátnění převážné části průmyslu a peněžnictví, zejména všech velkých a klíčových podniků, jakož i převzetí veškerého starého významného dříve německého průmyslu v pohraničí, provázené hlubokými změnami organisačními a personálními, i rušením a stěhováním závodů, přináší opět nebezpečí, že staré podnikové i jiné příbuzné písemnosti, pokud nebyly již zničeny neporozuměním minulých dob, propadnou zkáze. Převratné dílo naší národní revoluce nese tak sebou zvláště palčivou odpovědnost zabezpečiti všechna tato dokumentární svědectví, která jsou nenahraditelným statkem národním, pro potřeby historické, hospodářské, technické a sociální vědy i prakse. Revoluční dílo skytá však zároveň nikdy nebývalé možnosti uskutečniti příkladnou moderní archivní péči na tomto poli. Jest podlomena zásada nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, jež byla dosud nezřídka nepřekonatelnou překážkou úsilí o záchranu těchto dokumentů, odpadly přemrštěné zpravidla obavy před fiskálními úřady nebo před prozrazením obchodních tajemství, i také strohé kapitalistické zaměření, které bránilo všem opatřením, pokud nepřinášela bezprostředního hmotného užitku. Jest také nasnadě, že jest povinností státu převzíti s dědictvím liberalismu nejen hmotné hodnoty, nýbrž i jeho závazky kulturní.

Na základě svých zkušeností může náš Archiv předložiti podrobný program, jak uskutečniti tuto vzornou péči, odpovídající našim poměrům, potřebám i možnostem.

Veškeré úsilí Archivu podlamuje však naprostý nedostatek finančních prostředků. Je jisto, že hmotné prostředky Archivu již před válkou tak zejména za německé okupace nedostačovaly na zdolání velkých a naléhavých úkolů, které byly v zájmu národní kultury Archivu uloženy. V průběhu minulého roku i letos stala se však situace Archivu v tomto ohledu nejvýš kritickou. Zatím co cenová a mzdová hladina stoupla, příliv členských příspěvků a jiných podpor klesl loni proti r. 1944 na polovinu. Koncem roku ztratil proto Archiv jedinou stálou sílu odbornou a místo vytouženého, podrobně promyšleného a připraveného a v zájmu naší vzdělanosti nutného rozvoje činnosti, jest nucen omezovati i nejzákladnější své potřeby. Obzvlášť bolestná jest ta myšlenka, že právě tento úsek naší kulturní práce jest tak postižen kritickou tísní poválečnou.