„Záchrana pramenů k dějinám hospodářským 19. století jest jednou z povinností, jejíž zanedbání by nám věky budoucí právem zazlívaly“. Těmito slovy začínal právě před čtvrt stoletím nás historik prof. Jos. Šusta informativní a zároveň programový článek v „Obzoru národohospodář­ském“, nazvaný: „Otázka archivů pro dějiny průmyslu v Německu a u nás“. Víme, že uplynulá doba půldruhého století vyplněna je ohromným vzrůstem civilisace lidstva a hlubokými převraty v jeho sociální tvářnosti. V kulturních státech západních již začátkem tohoto století zvítězilo přesvědčení, že k příštímu poznání a posouzení této jedinečné epochy bude třeba, aby o písemné památky hospodářského života bylo soustavně pečováno, aby práce na tomto poli byla vědecky organisována, jediné tak, že bude lze dojíti k obrazu co nejvěrnějšímu. Tak vznikly již před válkou v Německu, Švýcarsku, Belgii, Holandsku a později i jinde významné ústavy, které vykonaly veliký kus práce archivářské a vědecké.

Také u nás se záhy ozvaly hlasy vyzývající k soustavné péči o záchranu a uspořádání písemných památek naší práce v průmyslu, obchodu a technice, abychom my i generace budoucí mohli blíže poznati minulé úsilí našeho národa na tomto poli, práce to, jež je svědectvím vynikající životní energie a nadání národního a v němž jsme za nepříznivých okolností dosáhli úspěchů, které nás mohou naplňovati hrdosti a vzpružiti naše síly k dalším bojům. Čtvrtstoletí uplynulo od uveřejnění stati prof. Šusty a ještě více od doby, kdy byl založen první hospodářský archiv v Německu; čtenář se táže, co bylo v tomto směru provedeno u nás.

Založením Archivu pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce v ČSR, k němuž došlo z podnětu prof. Šusty a vrch. řed. dr. Preisse před třemi léty, učiněn byl na tomto úseku kulturní práce i u nás vážný krok vpřed. Mladý tento ústav, jak vidno, vyplňuje v organisaci naší práce archivní a historické místo velmi důležité a proto je nutno blíže seznámiti s jeho úkoly a prací naši kulturní veřejnost, na jejíž porozumění a spolupráci Archiv spoléhá. Čtenářům tohoto listu možno připomenouti dva články z pera tajemníka Archivu prof. Bedř. Mendla („N. L.“ 17. ledna 1932 a 16. dubna 1933), v nichž je podán výklad o založení Archivu a jeho činnosti v prvém roce trvání. Není zde možno se znovu šířiti o těchto prvních krocích a obtížnosti úkolů nového ústavu. Běžíť především o záchranu písemnosti soukromých: o registratury podniků průmyslových, obchodních, peněžnických, o korespondence vůdčích osobností světa hospodářského a technického, běží však také o archivy korporací oficiálních a polooficiálních, jako jsou obchodní a živnost. komory, různé komise a pod. To vše z různých příčin před našima očima propadá zkáze velmi brzo a tím navždy se ztrácí kamének po kaménku, potřebný k budoucí stavbě obrazu hospodářského a sociálního života u nás v době největšího snad převratu v dějinách vůbec. V tomto článku jde o to, načrtnouti změny a pokroky, které Archiv za poslední dvě léta učinil a shrnouti krátce výsledky jeho tříletého působení.

Prvním úkolem Archivu jest záchrana písemného materiálu, vědecké pořádání a bezpečná a odborná úschova jeho. Možno hned přehledně uvésti a oceniti významnější fondy jeho, které lze teoreticky zhruba rozděliti do tří věcných skupin: 1. písemnosti (registratury, korespondence atd.), obchodní a průmyslové; 2. technické fondy (plány, výkresy, náčrtky, výpočty, vzorkovnice a pod.); 3. písemné památky české práce ve vědách exaktních.

V první skupině nejrozsáhlejším a nejvýznamnějším fondem jest registratura obchodní a živnost. komory pražské. Archivní pořádání tohoto archivu je až na menší zlomek hotovo. Registratura zaujímá období tří čtvrti století a čítá na 570 krabic a 75 sv. pod. protokolů. Rozdělena je do dvou velkých oddělení, 1850 až 1890, 1890—1926. Rozdělení toto i celé pořádání provedeno bylo podle původních notačních klíčů, v prvé části jest kostrou systém chronologický podle let (teprve uvnitř jest uložení věcné), od r. 1890 rozdělena celá látka věcně. Registratura pražské komory spolu s archivem Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách (jehož vědecké uspořádání jest rovněž dílem Prům. archivu) tvoří dvojici pramenného zřídla, bez jehož zevrubné znalosti nebude lze přikročiti k sepsání dějin našeho hospodářského a sociálního 19. století. Jako smutný příklad toho, jak málo bylo zachováno dnešku a budoucnosti z papírů i velmi starých a rozsáhlých závodů a jak naléhavý jest úkol záchranný, může sloužiti jiný fond v Archivu uložený. Jsou to písemnosti starobylé továrny kosmonoské, z nichž sice některé jsou až z počátku minulého století, celek však jest jen žalostnou troskou rozsáhlé registratury — jediný fascikl čítající celkem několik set písemnosti. Netřeba snad připomínat, co zde již nenávratně ztraceno; Cosmanos je závod více než 175 let starý, z nejvýznamnějších průkopníků bavlny a mechanické výroby u nás, druhdy největší závod svého druhu v habsburské monarchii, známý kdysi i svou péčí sociální atd.

Ve skupině technické opatruje Archiv již na několik tisíc technických dokumentů různého oboru a původu.

Na prvém místě dlužno uvésti rozsáhlou skupinu fondů, obsahující technické písemnosti továren: C. F. Breitfeld, Breitfeld a Ewans, Breitfeld a Daněk, Českomoravská-Kolben Daněk, Ruston a spol. a zejména pozoruhodnou pozůstalost inž. Bedř. Nedomy, vrch. inženýra Českomoravské továrny v letech sedmdesátých a osmdesátých (čítající na 400 techn. výkresů s poznám. materiálem), odevzdanou Archivu dědici inž. Nedomy.

Na tomto místě možno též jmenovati depositum Báňské a hutní společnosti. Fondy tyto jsou již vesměs spořádány, zabezpečeny a definitivně uloženy. Valná část výkresů se dostala Archivu již ve stavu zkázou velmi ohroženém a Archiv s pomocí stát. ústavu historického provedl nákladnou, avšak velmi úspěšnou jejich konservaci. Celá tato skupina památek podává nám vzácný a poměrně souvislý obraz vývoje českého strojnictví od začátku let čtyřicátých až do konce 19. století; svědčí, jak snadno si domácí práce osvojila a částečně i zdokonalila po kroky výroby států vyspělejších a dokumentuje čestné místo českého strojnictví v rámci evropského vývoje. Nejúplněji zastoupen je zejména obor výroby parních strojů a zařízení cukrovarů. Průkopnická osobnost inž. Nedomy jest v tomto materiálu trvale zachycena.

Do začátku našeho cukrovarnictví dává nám nahlédnouti též pozůstalost inž. J. V. Diviše (technická a historická pojednání, vzpomínky, korespondence). Úplná výkresová a písemná po zůstalost mechanika Romualda Božka, syna slavného vynálezce Josefa Božka, a sbírka písemností a brožur J. a Fr. A. Gerstnera jsou právě studovány. Obšírného studia vyžádá si též vědecké určení a zhodnocení skupiny vzorkovnic, t. zv. kolekce Breuerova. Čítá na 110 svazků z let 1810—1881 a obsahuje na desetitisíce vzorků tisku na různých tkaninách, často s chemickými recepty. K tomuto fondu přidružuje se několik drobných fondů věcně příbuzných.

Z oboru montanistiky chová Archiv dva fondy zcela odlišného rázu: vzácnou sbírku důlních map a plánů jáchymovských dolů z let 1589—1853 a písem, pozůstalost známého montanisty prof. Hrabáka.

Z fondů méně rozsáhlých možno uvésti: plány pův. výstavby podolské cementárny, pozůstalosti: arch. J. Hofmana, arch. C. Mráčka, inž. Péro a četné jiné. Doc. dr. inž. R. Bárta pořádá právě pozůstalost J. Knejfla, odborníka cihlářského a cementářského.

Rozsáhlou pozůstalost největšího českého fysika prof. K. V. Zengera možno zařaditi do skupiny památek české práce ve vědách exaktních.

Již dvě léta po svém založení zahájil Archiv činnost publikační, jest to především sborník „Sto let Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách“, který za vědecké i finanční součinnosti Archivu vydala Průmyslová jednota, a pak studie „Pootavské papírny“ od nejlepšího znalce našeho rukodělného papírnického průmyslu Frant. Zumana, publikovaná původně s finanční pomocí Archivu ve Věstníku Král. čes. spol. nauk. V nejbližší době vyjde další publikace: „Život na staré huti“ od sklářského odborníka Jana Bárty, zachycující dnes již mrtvý svět starých skláren.

Důležitá je i propagační činnost Archivu. Zde je úkolem Archivu uvědomovat veřejnost, zvláště kruhy rozhodující ve výrobě a obchodu, jak naléhavou kulturní povinností jest neničiti písemnosti významných podniků, institucí i jednotlivců, nýbrž svěřiti je po určité době odbornému ústavu, který zaručí jejich trvalé uložení a bezpečnost.

Archiv se ve své činnosti neomezuje na Čechy. Je naděje, že v Brně záhy vstoupí v život odbočka Archivu pro oblast země moravskoslezské a o zřízení depositáře se jedná i na Slovensku, kde byla loni podniknuta rozsáhlá akce dotazníková.

Neposledním úkolem Archivu jest též soustavná sbírka výstřižků národohospodářsky významných článků z denního tisku, které jsou pak tříděny podle pevného klíče. Užitečnost tohoto pracného zařízení bude oceněna teprve v budoucnu.

V rámci novinářského článku nelze uvésti vše, co Archiv provedl v ostatních bodech svého programu. Upozorňuji předem na podrobnou zprávu z pera jednatele Archivu doc. dr. inž. R. Bárty, která vyjde v některém z příštích čísel Prům. věstníku i na pojednání o technických písemnostech, které hodlá publikovat techn. odborník ústavu inž. Dolenský.

O organisaci Archivu stručně dodávám, že Archiv je samostatnou skupinou při Technickém museu čsl. a řízen je předsednictvem, jež až na bolestnou ztrátu, která Archiv stihla úmrtím druhého jednatele prof. J. Kazimoura, zůstalo od založení nezměněno. Předsedou jest vrch. řed. dr. J. Preiss, místopředsedy inž. L. Novák a prof. J. Šusta, jednatelem doc. dr. inž. R. Bárta, pokladníkem inž. Z. Kruliš; dalšími členy předsednictva jsou: býv. odb. před. inž. J. Jareš, řed. Tech. musea inž. J. Veselý a řed. arch. země České dr. B. Jenšovský. Tajemníkem je dr. B. Mendl, profesor hospod. dějin na Karlově universitě, jenž má k ruce tři místotajemníky: dva historiky a technika. Archiv vznikl z podnětu soukromého a je hmotně podporován především příspěvky svých členů (roční čl. příspěvek činí nejméně 200 Kč) a dotacemi odborných institucí. Významná je podpora ministerstva obchodu, která je svědectvím porozumění pro kulturní povinnosti mladé instituce. V poradním sboru Archivu jsou vynikající odborníci ze světa hospodářského, technického i vědeckého. Od r. 1933 umístěn je Archiv v nové budově archivu země České, Praha IV., Belcrediho 5 (sem možno adresovat ev. dotazy), k čemuž došlo z podnětu zemř. přís. prof. Kazimoura a s porozuměním jak přís. prof. E. Hlavatého a v. r. Dr. K. Krčmy, tak ředitele arch. země České dr. B. Jenšovského. Archiv země České má nejmodernější budovu archivní, dokonalá skladiště (mimo jiné též se zvláštními skříněmi pro plány), tyto okolnosti a neméně též možnost bezprostřední spolupráce s vynikajícím vědeckým ústavem jsou neobyčejné příznivými podmínkami pracím Průmyslového archivu a zaručují naprostou bezpečnost památek jemu svěřených.

Možno proto apelovati na majitele písemností hospodářského a technického rázu, aby — pokud nemohou sami zaručiti trvalé jejich uchování — odevzdali je do úschovy Průmyslového archivu. Zaslouží se tím nejen o podnik, které mu slouží, nýbrž je to i jejich povinností k celku národní kultury.