Z neposledních zásluh Technického musea bude vždy založení Archivu pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce. Museum sice již od svého založení před 40 lety sbíralo podle svých možností vedle hmotných památek technických také dokumentární látku písemnou. Avšak již tenkrát bylo vůdčím našim historikům, národohospodářům i technikům jasno, že pro péči archivní na tomto poli bude třeba zřídit ústav zvláštní. Obecné poměry okolo první světové války nepřály uskutečnění této myšlenky. Teprve 15. února 1932 vstoupil Archiv v život jako samostatný odbor musejní s účelem: pečovat o za chování pramenů dějin průmyslu, živností, obchodu a technické práce a o jejich vědecké zpracování.

Základní směrnice činnosti vytyčil Archivu historik světového rozhledu Josef Šusta. Lze je zde znovu připomenout. Jsou to: 1. soupis pramenů listinných i literárních, 2. sbírání těchto pramenů, přijímání jich do vlastnictví, uschování neb ochrany a jich vědecké pořádání, 3. vědecké bádání, zpracování dějinného obsahu pramenů, 4. publikace výsledků dějinného bádání, 5. podávání odborných rad a posudků, 6. propaganda všeho druhu pro zachování památek tohoto oboru a jich cenění ve veřejnosti doma i v cizině. – V jádru je tento program platný dodnes. Jen postupně si ovšem mladý ústav, zápolící s hmotným nedostatkem a nevalným zprvu porozuměním veřejnosti, stanovil konkretní pracovní úkoly a budoval svá zařízení. S důvtipem a obětavostí položil tu Archivu spolehlivé základy zejména Bedřich Mendl, r. 1940 předčasně zvěčnělý profesor hospodářských dějin na Karlově universitě.

Má-li Archiv plnit náležitě svůj účel a má-li péče o prameny hospodářských (nezemědělských) a technických dějin přinášet naší vzdělanosti co největší prospěch, je třeba, jak dnes vidíme, aby péče ta byla soustavná, odborná, územně decentralisovaná, přitom však řízená z jednoho střediska, které by odbornost celého díla a jednotnou evidenci zaručovala.

Proto má Archiv zejména tři funkce: a) Především podnětně působí k zabezpečení historicko-dokumentární látky na svém poli a je ústředním orgánem evidenčním a poradním pro podnikové a jiné hospodářské archivy, po případě i pro archivy městské. b) Je-li třeba, sám také sbírá a pořádá registratury, zejména zrušených podniků a jiných hospodářských útvarů, písemné pozůstalosti, širšího než ryze místního nebo krajového významu, a vůbec archiválie, které z různých důvodů nelze náležitě zajistit na místě jejich vzniku. c) Zároveň chce být badatelským střediskem pro studium našeho novějšího vývoje hospodářského a technického. Lze proto podat letmý přehled dosavadní jeho činnosti ve třech odstavcích, jak následuje:

I. OCHRANA, EVIDENCE A VÝZKUM ARCHIVŮ

Již Šusta položil soupis na první místo před vlastním sbíráním dokumentů. Závažné důvody i zkušenosti potvrzují zásadu, že archiválie třeba ponechat v prostředí, v němž vznikly a o němž mají podat své svědectví, s výhradou ovšem, že v tomto prostředí lze jim zaručit trvalou odbornou péči archivní. Proto Archiv nesoustřeďuje pramennou látku stůj co stůl, nýbrž se snaží působit k jejímu zabezpečení rozmanitými prostředky. Nelze zde vypočítávat všechny podněty a akce, které Archiv v tomto směru uskutečnil. O jeho propagačním úsilí svědčí řada informativních brožur a nepřehledné již takřka množství časopiseckých článků a zpráv, které přímo nebo nepřímo vyvolal. Především jde o to, aby se podniky samy staraly, lépe než dosud, o své staré cenné písemnosti. Proto lze zvlášť připomenout, že Archiv pro dějiny průmyslu uvedl u nás v život a theoreticky propracoval spolu s některými podnikovými archiváři myšlenku moderního podnikového archivu, jako živého zařízení, vedeného podle zásad archivní nauky a sloužícího jak historickým tak praktickým potřebám. Není snadné sblížit tu k společnému úkolu dva obory navzájem si dosud vzdálené a cizí, totiž: naše dějepisectví a archivnictví s praktickým světem hospodářským a technickým. Že však přesto nachází toto úsilí postupně stále více ozvěny, svědčí na příklad 2–3denní kursy podnikových archivářů. Z podnětu a za spolupráce Archivu pražského i brněnského bylo pořádáno od r. 1943 celkem 9 těchto kursů v řadě našich měst. Mimo to se Archiv sdružil s Čs. dokumentační společností a Čs. společností normalisační k pořádání kursů spisové dokumentace a podnikového archivnictví, jichž bylo zatím patnáct a další se připravují. Není ovšem možno za 1–3 dny vyškolit posluchače natolik, aby plně zvládli úkol tak pracný a obtížný, jakým je vybudování moderního podnikového archivu. Uvážíme-li však okolnost, kterou kursy ty opětovně potvrzují, jak žalostně zanedbaná je péče o starší dokumentární materiál v převážné většině podniků, lze vidět nepochybný pokrok již v tom, že tomuto úkolu a pracovnímu postupu bylo aspoň informováno na 700 absolventů kursů, z nichž část se pro nový úkol živě zaujala. Kursy bude ovšem třeba rozšiřovat a prohlubovat.

Výsledkem spolupráce Archivu s uvedenými dvěma společnostmi je však zejména Archivní řád pro podniky, který právě vyšel tiskem jako II. část normy ČSN 1411–1949 „Spisový a archivní řád pro podniky“. Norma ta znamená spolehlivou základnu jak pro další práci podnikových archivářů, tak pro organisaci našeho hospodářského archivnictví.

Nejpalčivější otázkou vůbec je tu výběr látky historicko-dokumentární hodnoty, které je v moderních registraturách zpravidla daleko méně než písemností historicky bezcenných, které můžeme klidně po uplynutí příslušné uschovací lhůty vytřídit (skartovat). V praxi se bohužel zpravidla ničí písemnosti všechny nebo se (méně často) zbytečně hromadí v nepřehledných skladištích. Takřka na každém kroku se archivář přesvědčuje, jak nesmírné a nenahraditelné škody byly způsobeny bezohledným ničením cenných starých písemností podnikových již dříve, zejména však v posledních letech při sběru starého papíru. Proto již za války působil Archiv, seč byly jeho síly k tomu, aby se vytřiďování podnikových písemností nedálo, jako začasté dosud, překotně, nýbrž aby se předem připravilo. Zejména aby rozhodující místa předem vydala k tomu cíli závazné skartační směrnice, které by aspoň zhruba stanovily, které druhy písemného materiálu ničiti nelze, a podle nichž by se také v podnicích vytřiďovaly bezcenné písemnosti pravidelně a s ohledem na historické potřeby, lak je pravidlem ve veřejných úřadech. Byly vypracovány několikery podobné instrukce rámcové i speciální pro některé obory. Z vedoucích míst zatím však jedině ministerstvo financí vydalo 19. XI. 1948 Směrnice pro skartaci písemností peněžních ústavů a 23. XII. 1948 obdobné směrnice pro smluvní pojišťovny, jimiž je pražskému a brněnskému Archivu uloženo, provádět odbornou revisi materiálu připraveného uvedenými ústavy do sběru starého papíru. Skartační pokyny a směrnice pro skartační plán jsou také součástí uvedené normy ČSN 1411–1949.

Archiv se ovšem snaží spolupracovat také s městskými archiváři, kteří ve svém okruhu mohou zpravidla nejlépe působit k našim cílům. Přispěje k tomu jistě i okolnost, že do týdenních krajských kursů pro městské archiváře jsou zařazovány také zevrubné výklady i cvičení o archivech podnikových.

Zároveň s tím si Archiv opatřuje postupně v záznamech a soupisech evidenci o veškeré, nadmíru rozptýlené dokumentární látce svého oboru. Třebaže údaje zde shromážděné jsou zatím kusé, můžeme v této sbírce vidět základ pro celkový soupis písemných pramenů o vývoji našeho průmyslu, obchodu a techniky.

II. ARCHIVNÍ FONDY. KNIHOVNA A SBÍRKY, ODBOČKY ARCHIVU

Archiv chová dnes na 280 archivních fondů, rozmanitého obsahu, stáří i rozsahu, které získal darem, koupí nebo jako depositum a z nichž převážnou většinu zachránil před jistou zkázou. Až na nepatrné výjimky jsou všechny tyto fondy odborně spořádány a inventarisovány. Již dnes jsou vyhledávány stále hojněji badateli. Závažnou historicko-pramennou hodnotu těchto dokumentů však docení teprve budoucnost, až k našemu novějšímu vývoji hospodářskému a technickému plně pronikne historický zájem odborných pracovníků i veřejnosti, který je zatím spíše ojedinělý a povšechný. Podle jejich povahy lze fondy rozdělit do těchto hlavních skupin:

1. Registratury zájmových organisací, zejména obchodních a živnostenských komor v Praze, Plzni (část), Olomouci, Národohospodářského sboru jihočeského a j.

2. Registraturu podnikové, na příklad Bratří Porákové v Českém Krumlově, F. Grimm v Kutné Hoře, cukrovar v Lounech, Piettova papírna v Maršově, V. A. Křídlo (dř. Kudlicz) v Praze, a větší jejich zlomky, na příklad Cosmanos, jáchymovské doly a hutě, Märky, Bromovský a Schultz v Hradci Králové, Báňská a hutní, Breitfeld (& Ewans), Českomoravská, Ruston v Praze, J. Priebsch Erben ve Smržovce, jakož i množství menších zlomků a ojedinělých podnikových archiválií. Ačkoliv to jsou žalostné, leckdy jen náhodně zachráněné trosky velkých fondů, mají leckteré z těchto archiválií pozoruhodnou cenu historickou, jako na příklad jihlavská horní kniha 1603–1611, inkorporační kniha c. k. privil. horské obchodní společnosti z r. 1753, nebo zápisní kniha obch. společnosti hr. J. Buquoje a H. Blanqueta z let 1819–1821, účetní knihy Hergetovy vápenky a cihelny v Praze z konce 18. stol. a pod.

3. Písemné pozůstalosti a korespondence (po případě jejich zlomky) osobností z nejrozmanitějších odvětví hospodářských a technických, na příklad prof. A. Bělohoubka, R. Božka, Ing. A. Braulíka, Ing. J. V. Diviše, rodiny Fleischingerovy, J. a F. Gerstnerů, Ing. J. Herolda, K. Holuba, J. Hrabáka, V. Klementa, O. E. Krofty, prof. K. Kruise, Dr Ing. F. Křižíka, V. Lanny, J. Lowaga, prof. B. Mendla, Ing. J. Nedomy, K. C. Neumanna, A. Nydrleho, Ing. J. a F. Pernerů, Ing. F. Péro, prof. K. a K. Petrlíků, J. Pflegera, Ing. F. Podhajského, J. v. Portheima, prof. F. Pošepného, prof. K. Preise, prof. B. Quadrata, F. a J. Ringhoffera, Ing. J. Rybáka, J. a A. Sailerů, rodiny Schnirchovy, J. V. Schultze, Ing. R. Sládečka, V. Třebického (obchodníka v Jindř. Hradci), M. Valtery, prof. J. N. a J. Voldřichů, V. Weitenwebra, K. V. Zengera a j. Leckteré pozůstalosti obsahují také materiál podnikového původu.

4. Nevydané paměti a vzpomínky, na příklad železničáře Ing. J. Bašty, J. Kratochvíla o cukrovaru v Bašnicích, Dr. Ing. F. Křižíka, železničáře V. Martínka, řezníka V. Plačka, cukrovarského úředníka J. Puce, J. Roháčka, J. Schebka, Ing. K. Schleidera, Dr Ing. L. Smilauera, Ing. B. Trojana, textil. průmyslníka M. Walzla v. Wiesentreu, skláře A. Welze, Ing. Dr E. Zimmlera a j. Rukopisy nevydaných prací J. V. Cabalky, Ing. J. Horáka, J. Rindta, J. Roháčka, F. Zumana, Ing. T. Žákavce a j.

5. Sbírky, na příklad sbírka O. Breuera a jiné sbírky vzorkovnic, sbírky cechovních nebo cukrovarnických a lihovarnických archiválií různé provenience, soubory a alba fotografií, vyobrazení a pod.

Knihovna archivní má sloužit studiu našich novějších dějin hospodářských (s výjimkou dějin zemědělských) a dějin technických. Soustřeďuje proto literaturu jednak hospodářsko-historickou, jednak hospodářskou vůbec, jakož i literaturu technicko-historickou. V zájmu dělby práce nesbírá však literaturu technologickou, kterou soustřeďuje daleko soustavněji knihovna musejní. (Tak na příklad do archivní knihovny patří dílo o vývoji parních strojů, nikoliv však příručka o parních strojích třeba z r. 1850.) Totéž lze říci o dějinách zemědělských, jimž slouží u nás významné ústavy zvláštní. Knihovna omezuje svůj zájem na Československo. Jen v hlavních rysech si všímá obecných a zejména cizích hospodářských dějin a české a všeobecné historie. Z těchto oborů se zařazují do knihovny jen díla základní nebo zvlášť důležitá methodicky, obsahově a pod.

Jelikož na nákup knih má Archiv jen velmi skrovné prostředky, rozmnožuje se knihovna daleko převážně dary a výměnou. Zato se však Archiv snaží získávat starší hospodářskou literaturu, vyřazovanou začasté z podnikových a jiných knihoven, sloužících ryze praktickým účelům, nezbytnou však pro budoucí studium našeho hospodářského vývoje, která by jinak přišla pravděpodobně v niveč. Má proto povahu knihovny příruční a zčásti i konservační.

Knihy se řadí podle formátu (asi 4/5 obsahu knihovny), až na čtyři věcná oddělení, která vyrostla ze zvláštních potřeb. Jsou to: značka „J“ = jubilejní a pamětní tisky hospodářských podniků, zájmových a jiných útvarů a pod., „K“ = publikace obchodních a živnostenských komor, „Ko“ = kompasy a adresáře a „L“ = literatura krásná, dotýkající se závažně hospodářského a sociálního vývoje. Do nedávna měla knihovna jen abecední katalog autorský. V poslední době přikročilo se k založení také katalogu věcného a katalogu systematického podle MDT, pro které zpracováno zatím asi 1/10 obsahu knihovny. Celkem obsahuje knihovna k 31. X. 1949 7.664 svazků. Nezařazeno mimo to je na 1500 svazků, získaných v poslední době velkými dary. Volnou součástí knihovny je sbírka drobných tisků, která je zároveň organickým doplňkem velké obdobné sbírky uložené v museu. Kdežto museum soustřeďuje tisky domácí i cizí, týkající se výroby všeho druhu, a tento materiál třídí podle výrobních hledisek, Archiv sbírá a věcně třídí tisky rázu výhradně hospodářského domácího původu. Jsou to především: stanovy a pracovní řády, výroční zprávy peněžních a pojišťovacích ústavů, zájmových útvarů, výzkumných ústavů, odborných škol a pod., akvisiční a jiné tisky výstav, veletrhů, sjezdů atd. Materiál se shromažďuje jen příležitostně a postupuje se empiricky.

K určení definitivního rozvrhu sbírky se přistoupí, až se nashromáždí více materiálu a zkušeností. Sbírka čítá zatím 60 archivních krabic.

Od svého založení doplňuje Archiv také sbírku výstřižků z denního tisku, v níž se snaží pro historické potřeby současně zachycovat hospodářské dění u nás. Výstřižky se třídí věcně podle zvláštního klíče zhruba do 300 oddělení. Materiál do 5. V. 1945 je uzavřen a uložen do 160 archivních krabic. Celkem obsahuje sbírka na 65.000 kusů.

Že se Archiv již před válkou snažil uvarovat nežádoucí centralisace, svědčí, že již r. 1936 zřídil, v skrovném ovšem rozsahu, svou odbočku v Brně. Založení obdobné odbočky v Bratislavě r. 1938 zabránily v po sledním okamžiku známé tehdejší události. Zato z brněnské odbočky vyrostl samostatný Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce v Brně (zal. 21. V. 1948) s týmž programem jako pražský a rovněž na spolkové základně budovaný. Dík účinné podpoře tamních veřejných činitelů, kteří poskytli novému ústavu více prostředků než má Archiv pražský, rozvinul brněnský Průmyslový archiv na Moravě a ve Slezsku v nejužší spolupráci s naším Archivem ihned důrazné úsilí v plnění společných úkolů.

Brzo po osvobození věnoval Archiv, pokud jeho skrovné prostředky dovolovaly, zvláštní pozornost průmyslové oblasti severočeské. Jednak se zřením k starobylosti a významu tamního průmyslu a obchodu, jednak proto, že historická dokumentární látka, zejména hospodářská, byla v pohraničí ohrožena zkázou ještě více než kde jinde. V červenci 1948 odborně vytřídila, spořádala a přehledně sepsala brigáda zaměstnanců zemského, musejního i průmyslového archivu s podporou osidlovacího úřadu a fondu národní obnovy 10 velkých a větší počet menších registratur vybraných zrušených závodů na Liberecku, při čemž odvedla na sběr starého papíru více než 100 q vskutku bezcenné přítěže. Naproti tomu prohlídka papírny v Dol. Polubném názorně ukázala, jak cenné dokumenty propadají nyní zkáze. Zachráněné archivní fondy se pak staly základem odbočky Archivu v Liberci, která byla založena 15. IV. 1949.

Akce ta vzbudila pozornost a zájem nejen v Liberci, nýbrž i v Jablonci. Předběžné naše šetření ukázalo, že se tu přes všechny bezohledné sběry papíru zachovalo přece jen dost starších písemností, zejména bývalých exportních firem. Zároveň někteří místní pracovníci dospěli k názoru, že tento materiál nemá jen hodnotu historickou, nýbrž i znamenitou cenu praktickou, ať již jde o kartotéky a korespondenci se zahraničními odběrateli nebo staré vzorkovnice a pod. Tak se tu zrodil plán vybudovat na rozdílných základnách tři vědecké ústavy, které by nejen pietně konservovaly svědectví jablonecké slávy v minulosti, nýbrž živě sloužily také dalšímu rozvoji známých jabloneckých výrobků a obchodu. Vedle odbočky liberecké Státní studijní knihovny a Městského musea jabloneckého průmyslu je to odbočka našeho Archivu pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce. Zajištěné písemnosti, jichž je značné množství, se liz vytřiďují a sváží. Jelikož odbočka nemá být pouhým archivním depotem, nýbrž živým ústavem, vyžádá si její vybudování nemalých obětí.

III. VĚDECKÁ A PUBLIKAČNÍ ČINNOST

O úsilí Archivu v tomto směru svědčí především řada jeho Publikací, dnes valnou většinou již rozebraných. Jsou to: 1. F. Zuman, Pootavské papírny 1934; 2. J. Bárta, Život na staré huti 1935; 3. F. Zuman, Posázavské papírny 1936; 4. týž, Výrobní technika papíru a její vývoj 1937; 5. J. Klepl, Jan Ev. Purkyně a Průmyslová jednota 1937; 6. J. Vaněček, Počátky paroplavby a význam Resslovy vrtule pro její vývoj 1938; 7. Klepl-Mendl-Veselý, Tři stati z dějin hospodářství a techniky v našich zemích 1939; 8. J. Dolenský, Ing. Bedřich Nedoma 1940; 9. Fr. Křeček, Prof. K. V. Zenger jako vynálezce 1940; 11. J. Klepl, Počátky továrního průmyslu lnářského v našich zemích 1941; 12. L. Novák, Rodina vynálezců 1941; 13. Křižíkova obloukovka. Z pamětí Fr. Křižíka. Spořádal J. Veselý 1942; 10. A. V. Florovskij, České sukno na východoevropském trhu v XVI.-XVIII. věku 1947; 14. B. Mendl, Vývoj řemesel a obchodu v Městech Pražských 1947; 15. B. Mendl, Hospodářský vývoj Evropy 1948. Z drobných spisků lze připomenouti: R. Bárta, Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce 1932, rozšíř. 1935; J. Klepl, Tři leta Archivu pro dějiny průmyslu 1935; týž, Hospodářské archivy v cizině a u nás 1940; týž, O významu podnikových archivů 1947; J. Klika, Podnikový archiv 1949.

Z publikací připravených k tisku lze uvésti zejména zevrubně komentované paměti Dr Fr. Křižíka, monografii E. Lisé o hospodářské činnosti hr. Chotka, Příručku pro podnikové archiváře, A. V. Florovského, Českoruské obchodní styky v minulosti (X.-XVIII. stol.).

Přes nepřízeň doby, vyplněné převážně hospodářskou krisí, okupací a jejími následky, položil Archiv za 17 let své činnosti nepochybně (v poslední době spolu s Archivem brněnským) po theoretické i praktické stránce spolehlivé základy našeho hospodářského nezemědělského archivnictví.

Naproti tomu dlužno říci, že všechny své úkoly zdolával s hmotnými prostředky nadmíru skrovnými, po dlouhá léta bez valné podpory veřejných míst a bez jakékoliv pravomoci. Proto i dosavadní výsledky jeho působení jsou kusé. Představují jen nevelký zlomek toho, co by na tomto poli vykonáno býti mělo. Ničením cenných starých hospodářských písemností jsou stále páchány nenahraditelné škody kulturní a hospodářské a v počátcích je dosud zevrubné vědecké poznání našeho novějšího vývoje hospodářského a technického. Ve svých fondech, osvědčeném aparátu i zkušenostech má Archiv po odborné stránce všechny předpoklady dalšího rozvoje. Bude záležet jedině na porozumění rozhodujících míst veřejných, aby mohl, důrazněji než dosud, plnit své úkoly k většímu prospěchu naší vzdělanosti a hospodářství.