Všechny materiály časem chátrají a spějí k zániku. Tomu, co u běžných užitných předmětů považujeme za samozřejmé, tomu bychom rádi zabránili u předmětů umělecké či historické hodnoty, které chceme uchovat pro příští generace v nezměněné podobě. K zastavení nebo alespoň ke zpomalení tohoto procesu u památek a sbírkových předmětů je stále vynakládáno úsilí mnoha odborníků a nemalé finanční prostředky.

Jedním z cílů muzeí je uchovat sbírky v co největší autenticitě, tedy tak jak byly vyrobeny, v původní podobě a z původních materiálů, s minimálními možnými restaurátorskými a konzervátorskými zásahy. Pod pojmem preventivní konzervace rozumíme všechny činnosti a opatření směřujících k minimalizaci poškození sbírek a vytvoření takových podmínek uložení nebo vystavení sbírek, které by omezily negativní vlivy okolního klimatu (vlhkosti, tepla a světla, atmosférického znečištění, včetně prachu).

Je zřejmé, že tzv. preventivní konzervace je ke sbírkám daleko šetrnější a navíc je i výrazně levnější, než koloběh konzervátorských a restaurátorských zásahů.

Oddělení preventivní konzervace v NTM sleduje v depozitářích i v expozicích muzea stav klimatu, usiluje o jeho optimalizaci a o bezchybné fungování zařízení, která klima monitorují. Součástí oddělení je i vybavená chemická laboratoř, která slouží k průzkumu historických materiálů v souvislosti s restaurováním nebo konzervací sbírek. Výsledky průzkumů interpretuje pro potřeby restaurátorů, konzultuje používání restaurátorských a konzervačních materiálů i způsoby uložení a běžné údržby sbírkových předmětů.